Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Napsali nám

Prof. Dr. MUDr. Pavel Pafko

Vážení přátelé,

s většinou z Vás se vídám v jídelně naší nemocnice. Paní doktorka Heroldová z dětské chirurgie a my ostatní, kteří se snažíme jí pomáhat s organizací

účasti zaměstnanců FN Motol na Pražském půlmaratonu /či už jako jednotlivci nebo členové štafet/, bychom byli potěšeni Vaší účastí. Svou účastí můžete vydat kalorie nabyté

právě v naší jídelně a zlepšit svůj zdravotní stav.

Kdyby se snad mezi Vámi našel někdo, kdo by výše uvedené nechtěl, může svou účastí v obecenstvu hnát dopředu své kolegy.

Není vyloučeno, že akci podpoří i pan ředitel.
P.

Dopis ke stažení


Prof. MUDr. Tomáš Zima DrSc.

Vážená paní doktorko,

Dovolte mi jménem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovi v Praze podpořit motolský sportovní projekt „Fofrem na Maratón“, který se bude konat 2. dubna 2011 ve spolupráci s PIM. Velmi oceňuji snahu bojovat proti civilizačním chorobám touto zábavnou formou, zároveň se mi velmi líbí možnost budování vztahů mezi mediky a jejich budoucími kolegy v rámci tvoření zdravotnických běžeckých teamů. Pevně věřím, že tato sportovní akce bude mít i hojné zastoupení v řadách mediků a lékařů 1. lékařské fakulty UK.

Přeji Vám mnoho úspěchů a trpělivost při organizaci této ojedinělé události.

S Přátelským pozdravem

Prof. MUDr. Tomáš Zima DrSc.
Děkan 1. lékařské fakulty UK v Praze

 

Carlo Capalbo, prezident organizačního výboru PIM

"Naším cílem je, aby lidé zařadili aktivní pohyb do svého každodenního života. Běhání není jen sportovní záležitost, je to životní styl. Jsme proto velmi rádi, že právě lékaři se zapojí do našich aktivit a "poběží" příkladem. Jsme si velmi dobře vědomi, jak velký vliv má jejich názor a příklad na chování veřejnosti."

Carlo Capalbo
prezident organizačního výboru PIM


Tomáš Eckschlager

Jak jsem se dostal k běhání
V mládí jsem jako student trochu běhal, několikrát jsem běžel Velkou Kunratickou a účastnil se několika orientačních běhů, ale nikdy jsem moc netrénoval, pouze jsem si občas šel o víkendu zaběhat. Pak jsem měl asi do svých 40 let pauzu. V té době mi dcera, která se věnovala kynologickému sportu agility, opatřila psa- francouzského buldočka. S tou jsem začal trénovat agility a později i závodit. Agility je disciplina, při které psovod navádí psa přes překážky. Trochu se při tom běhá, ale závodí se pouze na sto až 200 metrů. Asi deset let jsem pěstoval tento „sport“ s malými psy, nejdříve s francouzským buldočkem a pak s bostonským teriérem. Moje bostonka však měla problémy s koleny a tak jsem si pořídil již dospělou fenku border colie. Všichni mě upozorňovali, že to je pes se kterým se musí hodně pracovat a že potřebuje hodně pohybu. Proto jsem s ní kromě tréningu agility začal chodit na procházky kdy jsem i občas popoběhl. V té době mě dcera se svým přítelem vzali na závody v canicrossu, tedy běhu, kdy běžce pes táhne. V závodě příchozích na 1,5 km jsem doběhl předposlední, ale moc se mi to líbilo. Začal jsem běhat pravidelně a prodlužovat tratě a kromě canicrossu jsem se po čase odhodlal i k půlmaratonu a později dokonce i k celému maratonu, nakonec jsem zvládl čtyři maratony i když s tragickým časem, ale přeci jen v limitu. Ale to stále beru jako doplňkové sporty ke canicrossu, ten považuji za opravdu „tvrdý sport“ protože když mám před sebou psa dokážu se „zmáčknout“ .

Prof. MUDr. Tomáš Eckschlager
Klinika dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY