Historie

Doc. MUDr. Ivan Kawaciuk, CSc. 

Historie motolské urologie začínala tak, jako historie většiny urologických pracovišť u nás, na pracovišti chirurgickém. V roce 1967 se chirurgické oddělení motolské nemocnice stalo IV. Chirurgickou klinikou FVL UK Praha. Její přednosta, významný český chirurg profesor Bohuslav Niederle, který všem svým žákům dal především základy medicínského myšlení, lékařské etiky a chirurgické techniky, pěstoval na klinice také urologii. Prvním urologickým ordinářem kliniky se stal v roce 1967 primář Hrubý, který krátce před svým jmenováním absolvoval nástavbovou atestaci z urologie. Pro urologické nemocné bylo na klinice vyčleněno průměrně 20 lůžek a ta byla obsazována podle aktuální potřeby. Sekundární lékaři se při ošetřování urologických nemocných střídali jak na ambulanci, tak na lůžkové části kliniky. Urologická ambulance měla tehdy k dispozici několik cystoskopů, které měly na konci ještě malé žárovičky a fungovaly na baterii vestavěnou do zdi. Opakovaně se stávalo, že lékař zavedl cystoskop a ještě než se stačil do cystoskopu podívat, žárovka praskla, cystoskop se musel vyndat z měchýře a žárovka se musela vyměnit. Ke koagulacím nádorků v měchýři se používal koagulační přístroj s jiskřištěm, snad ještě od UNRY. Jeho provoz byl také několik let po zřízení ordinariátu hygienikem zakázán. Veškeré urologické instrumentárium se tehdy vešlo do jedné skříně na ambulanci. Ostatně, kromě cystoskopů v praktických přenosných skříňkách, zahrnovalo už jenom sadu zahnutých kovových cévek, sadu kovových dilatátorů, několik ureterálních cévek a množství dilatačních sond od filiformních až po tuhé bužije větších průměrů. Endoskopická operativa se na klinice tehdy nepěstovala vůbec a všechny operace se dělaly otevřenou cestou.

Sám jsem na kliniku nastoupil po promoci jako sekundární lékař 15. července 1969. Během studia jsem praktikoval na řadě chirurgických pracovišť v Praze a musím vzpomenout na mého prvního „učitele“, tehdy sekundárního lékaře chirurgie Na Františku, profesora Pafka, který mne učil zašít ránu a srovnat zlomené zápěstí nebo kotník. Netušil jsem, že se po řadě let setkáme v Motole u jednoho operačního stolu jako přednostové svých pracovišť. Více jak dva roky jsem „fiškusoval“ na urologickém pracovišti profesora Eduarda Hradce, tehdy ještě na II. chirurgické klinice FVL. Náš tehdy nejvýznamnější urolog se svoji školou nejvíce ovlivnil vývoj moderní urologie u nás. Od něj a jeho žáků (zejména profesora Šimona a docenta Petříka) jsem se učil, jak má vypadat moderní urologie. Po nástupu na chirurgickou kliniku jsem ale procházel postupně všemi odděleními chirurgie a až téměř do první atestace z chirurgie mne nenapadlo, že právě urologie bude obor, kterým se budu zabývat dalších několik desítek let. Tuto specializaci jsem si zvolil až po chirurgické astestaci a po udělení výjimky MZ ČR jsem mohl již v roce 1976 složit přímo II. atestaci z urologie.

Moderní urologii jsme začali na klinice budovat někdy od roku 1975, kdy jsme na kliniku dostali první nové endoskopické přístroje na studené světlo jak diagnostické, tak operační. Pamatuji se, jak jsem se jel v pátek podívat na docenta Petříka, který měl v operačním programu optickou uretrotomii pro strikturu uretry a transuretrální prostatektomii. A když v pondělí po víkendu přišly krabice s přístroji, hned jsme je vybalili, vysterilizovali a ještě v podvečer jsem stejné operace dělal poprvé v Motole. Tehdy nebylo zvláštností, že operační programy končily kolem půlnoci. Byla zkrátka jiná doba. V roce 1975 jsem již „de facto“ přebíral odpovědnost za urologii v Motole a 1.7.1977 jsem již také „de iure“ převzal urologický ordinariát. Byla to trochu shoda okolností. Můj předchůdce primář Hrubý byl současně zdravotnickým zástupcem přednosty chirurgické kliniky a převzetí odpovědnosti za obor urologie mi sám nabídl, protože byl organizačními záležitostmi chirurgického provozu kliniky přímo zavalen a nemohl všechno stihnout. Byl to lidsky velmi vzácný člověk, který mi dal plnou příležitost moderní urologické metody zavádět a po všech stránkách mne podporoval již v době, kdy byl ještě ve funkci ordináře sám.

Pro další rozvoj urologie na klinice byl záhy chirurgický prostor příliš těsný a tak se nakonec podařilo jeden ze dvou chirurgických lůžkových pavilonů zbourat a postavit pavilon nový. Projekční záměr jsme tehdy dávali dohromady s mým přítelem docentem Karlem Fořtlem, který shodou okolností po profesorovi Čermákovi, jednom z původních projektantů barákové nemocnice, převzal zdravotnické stavby na fakultě architektury ČVUT. Sám jsem projekční záměr obhajoval na „Architektonické službě“ při jeho schvalování. Prováděcí projekt potom převzala skupina architekta Kutnara, vedoucí projektantkou byla architekta Ježková a přímo na stavbě dohlížela mladá inženýrka Minářová. Spolupráce s projektanty byla lidsky i odborně nezapomenutelná a vyústila v omezeném prostoru ve skutečně funkční pracoviště. Jedna polovina nového pavilonu, kde byla zřízena další jednotka intenzivní péče, patřila nadále chirurgické klinice a ve druhé polovině pavilonu vzniklo 1.6.1984 první samostatné Urologické oddělení FN Motol s lůžkovou částí o 24 lůžkách, samostatným operačním sálem a dvěma ambulantními vyšetřovnami. Po konkurzním řízení jsem byl jmenován jeho primářem. Oddělení již žádným způsobem organizačně nespadalo pod chirurgickou kliniku. Mezi prvními sekundárními lékaři nového oddělení byli kolegové Kadlec, Dufková, Dušek, Tesař, Šafařík, Černý, Jerie, Krolupper, Halík, Zachoval, Vojtěchovský, Pálová, Chál a Libanonec Moussaoui a Jemenec Magidi. Všichni nastupovali na naše pracoviště po promoci. První výjimkou byl kolega Kőhler, který přišel z Urologické kliniky tehdejší FVL a stal se zástupcem primáře v roce 1985. Nicméně také on až na motolském oddělení skládal atestaci II. stupně z urologie. Záhy se vypracoval na předního endourologického operatéra u nás.

Výuky mediků jsem se sám účastnil již od roku 1973, ale teprve v roce 1977 jsem převzal výuku urologie v celém rozsahu nejdříve pro FDL UK a později 2. LF UK. Od otevření urologického oddělení se výuka oboru, včetně praktických stáží, přestěhovala celá na urologické pracoviště. S praktickou výukou od té doby vypomáhali všichni „starší“ lékaři oddělení. Jelikož bylo oddělení součástí Fakultní nemocnice Motol, bylo potřeba, souběžně se zaváděním řady dalších moderních klinických metod, postupně přebudovat oddělení na klinické pracoviště. Bylo také nezbytné splnit řadu personálních předpokladů. V roce 1989 jsem tedy obhájil kandidátskou disertační práci na téma: "Prognostické faktory u karcinomu ledviny" a v roce 1995 habilitační práci na téma: "Chirurgická léčba benigní hyperplazie prostaty" a byl jsem jmenován docentem pro obor urologie. Urologická klinika UK 2.LF Praha byla ustavena dne 1.6.1996 a po konkurzním řízení jsem byl ministrem Stráským jmenován do funkce jejího prvního přednosty s účinností od 1.10.1996. Prvním zdravotnickým zástupcem kliniky se stal primář Kőhler, který mezitím v roce 1994 obhájil kandidátskou disertační práci na téma "Perkutánní nefrolitotomie", a prvním asistentem kliniky se stal kolega Černý. V roce 1992 jsem napsal první samostatná skripta pro studenty lékařství „Urologie obecná a speciální“ a v roce 2000 první učebnici s názvem „Urologie“.

Poslední personální „přestavba“ na klinice začala v roce 1997 odchodem primáře Kőhlera, který se po konkurzním řízení stal přednostou Urologického oddělení Ústřední vojenské nemocnice. Kliniku během několika let posílilo několik velmi zkušených urologů a několik stávajících si významně doplnilo erudici. Primář Jerie byl jmenován zdravotnickým zástupcem přednosty kliniky, kolega Hyršl se stal asistentem kliniky na plný úvazek a na částečné úvazky primář Kříž jako vedoucí urolog dětské chirurgické kliniky, primář Jerie a kolegové Bartoníčková a Hanek. Kolega Verner se stal vedoucím lékařem celé ambulantní části kliniky, kolega Dušek se po složení atestace z klinické onkologie stal vedoucím onkologem kliniky a kolegyně Bartoníčková převzala vedení jednotky intenzívní péče. Nejvýznamnější posilou byl příchod jednoho z nejzkušenějších českých urologů docenta Jarolíma do funkce školského zástupce přednosty kliniky. Posledním předělem ve vývoji urologické kliniky bylo její přestěhování do nové budovy motolské nemocnice v roce 1998. Klinika nyní využívá lůžkové oddělení o 30 lůžkách, moderně vybavenou jednotku intenzivní péče s 8 lůžky, dva samostatné operační sály, celkem 6 ambulantních vyšetřoven a ambulantní zákrokový sálek. Na klinice se rychle rozvinula řada subspecializací oboru podpořených specializovanými poradnami. Andrologická poradna se pod vedením kolegy Hanka, který absolvoval dlouhodobou stáž v USA, specializuje na asistovanou reprodukci, erektilní dysfunkce (včetně implantace penilních protéz) a aktuální problematiku „aging male“. Kolegyně Bartoníčková s mnohaletou zkušeností v metafylaxi litiázy a léčbě chronických infekcí v moči vede specializovanou ambulanci pro litiázu a ambulanci pro infekce v močových cestách. Kolega Verner, také po dlouhodobé stáži v USA, na klinice vede ambulanci zabývající se vysoce specializovanými diagnostickými technikami spojenými s 3D - sonografickými technologiemi. Ambulance urodynamická se pod vedením kolegy Hyršla zabývá diferenciací močových poruch, neurogenním měchýřem a urogynekologickou problematikou. Kolega Dušek kromě onkologické ambulance na klinice rozvinul komplexní onkologickou péči o nemocné s urologickými malignitami. Primář Jerie se na vysoké úrovni zabývá endoskopickou operativou horních močových cest a docent Jarolím, také s dlouhodobou zkušeností z USA, je vyhlášeným specialistou v operativě karcinomu prostaty a měchýře a vede jedinečné centrum pro operační řešení transsexualismu. Sám se již řadu let zabývám operativou nádorů ledvin a rozsáhlých uzlinových postižení při nádorech varlat a problematikou benigní hyperplazie a karcinomu prostaty.

Na urologickém ordinariátu bylo na začátku mé medicínské praxe kolem 40 - 50 urologických operací ročně a všechny se dělaly otevřenou cestou. Na současné klinice je kolem 1 200 operací ročně a z toho přibližně 70 % endoskopickou technikou, včetně operací laparoskopických.

Výzkumná činnost byla na bývalém urologickém oddělení sporadická. Přesto jsme na začátku osmdesátých let spolupracovali na „výzkumu a vývoji kryochirurgických systémů III. generace“ s kolektivem docenta Málka z VÚSE Běchovice a byli jsme spoluautory prvního českého urologického kryonástroje C7. Ve spolupráci s Ústavem lékařské chemie a biochemie tehdejší FVL UK probíhal výzku alkalirezistentní frakce katepsinu B jako markeru nádorů močového měchýře a rozsáhlá studie zabývající se chirurgickou léčbou benigní hyperplazie prostaty a jejích důsledků na symptomatologii a sexuální život nemocných, kde byl publikovaný soubor v té době největší na světě. V roce 1993 bylo Urologickému oddělení v Motole, jako uznání dosavadních výsledků, svěřeno pořadatelství Celostátní konference České urologické společnosti (ČUS), která se konala ve velké posluchárně motolské nemocnice a přilehlých prostorách. V roce 1995 jsme obdrželi cenu ČUS za monotematický soubor publikovaných prací o benigní hyperplazii prostaty.

Na klinice byly v posledních 3 letech dokončeny dvě grantové studie - grant MZ ČR NG 5946-3 „Vztah hranice přechodného a dlaždicového epitelu ženské uretry k jejímu proliferačnímu potenciálu 2000 - 2002“ (řešitel docent Jarolím) a grant MZ ČR ND/7414 - 3 „Nové možnosti chirurgické léčby inkontinence moče u mužů 2003 - 2005“ (řešitel docent Kawaciuk). Ve spolupráci s Ústavem lékařské chemie a biochemie probíhá výzkum systémového termického efektu produktů volných radikálů vznikajících při transuretrální prostatektomii (asistentka Veselá, docent Wilhelm). Ve spolupráci s Ústavem molekulární genetiky AV ČR pokračuje výzkum metod stanovení MN/CA9 proteinu v krevním séru jako možného markeru v diagnostice adenokarcinomu ledviny (kolega Hyršl, doktor Závada).

Urologická klinika je každoročně spolupořadatelem pravidelného Onkourologického sympozia, které se stalo největším celorepublikovým fórem urologů a onkologů. Jednou ročně klinika pořádá pětidenní postgraduální kurz (Zell am See 2002, Obertauern 2003, Kühtai 2004, Stubaital 2005, Kaprun 2006), kde je předneseno vždy 20 přednášek z aktualit celého oboru. Pravidelně dvakrát ročně pořádáme jednodenní postgraduální kurzy ČLK v oboru urologie. Od roku 2004 klinika pořádá pravidelně „Školu radikální prostatektomie“, kde mají zájemci možnost se seznámit jak s posledním vývojem operační techniky, tak s teoretickým zázemím problému. V roce 2002 klinika uspořádala česko-švédské sympozium s účastí 20 švédských urologů v čele s profesorem Damberem a profesorem Grenabo, česko-rakouské sympozium s profesorem Djavanem a česko-francouzské sympozium s profesorem Theobaldem. Všechna tři sympozia proběhla v nemocnici v Motole. V roce 2003 jsme se účastnili čtyřmi přednáškami na sympoziu západo-švédských urologů v Göteborgu v rámci spolupráce s klinikou Sahlgrenska University. Jenom za poslední 3 roky bylo na klinice publikováno 122 prací a předneseno přes 200 přednášek, z toho 55 v zahraničí.

Povídání o historii urologie v Motole je koncipováno trochu jako moje osobní vzpomínky na celou tu dlouhou cestu, kterou urologie v Motole urazila. Nic jiného mi ale také nezbývalo, protože jsem s moderní urologií v Motole skutečně začínal sám, téměř na „zelené louce“, a opravdu není nikdo, kdo by si celou tu historii pamatoval vcelku. Když se tak podívám naposledy zpátky, tak je až neuvěřitelné, jak rychle ty převratné změny vlastně proběhly. Vždyť to celé trvalo jenom necelých třicet let.