Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Historie I. dětské kliniky

Počátky I. dětské kliniky v Praze sahají až do historie starého pražského nalezince na Karlově. V roce 1882 po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část v nalezinci vzniká tehdy česká dětská klinika, jejímž přednostou se stal v roce 1885 porodník docent Karel Schwing. Tato klinika v budově nalezince na Karlově byla označena jako klinika pro novorozence, kojence a kojící ženy.

Nástupcem Schwinga v roli přednosty byl František Scherer, který spolupracoval s profesorem Eduardem Babákem a publikoval prioritní práce o energetické spotřebě a respiračním kvocientu u kojenců. Po smrti Schererově v r. 1916 vedl 3 roky klinikuQuido Mann, který má velké zásluhy o zavedení preventivní poradenské péče pro matky a kojence.

Dalším přednostou se stal Karel Švehla, habilitovaný v r. 1889, profesorem od r. 1924. Klinika se zabývala především problematikou útlého dětství, byla řada kontaktů s francouzskou a německou pediatrickou školou. V nově postavené dětské nemocnici, o jejíž založení měl mimořádné zásluhy prof. Bohdan Neureutter(jmenovaný profesorem dětského lékařství už v r. 1884) převzal Neureutterovu kliniku Matěj Pešina.

Česká klinika v nalezinci neměla oddělení pro větší děti, naopak klinika v nové dětské nemocnici se starala jen o větší děti.

V roce 1931 přišel do Prahy prof. Brdlík, pediatr, který vedl do té doby dětskou kliniku v Bratislavě (tam se mu dostalo velké cti zvolením do rektorské funkce Univerzity Komenského, jeho portrét s rektorským řetězem visí v knihovně Pediatrické kliniky). S ním přišel do nalezince z Bratislavy i jeho nejbližší spolupracovník Josef Švejcar, habilitovaný v r. 1929 docentem pediatrie. Protože klinika v nalezinci zahájila svou činnost dříve než klinika v dětské nemocnici, navrhl prof. Brdlík označit tuto kliniku jako I. dětskou kliniku. Po odchodu prof. Pešiny do důchodu se stal Brdlík v r. 1934 přednostou kliniky umístěné v Dětské nemocnici (II. dětská klinika). Švejcar jej nadále zastupoval na I. dětské klinice v Nalezinci, profesuru získal v r. 1937. Brdlík i Švejcar měli podstatný vliv na formování profilu I. dětské kliniky před 2. světovou válkou.

Během 2. světové války byla univerzita zavřená a české dětské kliniky fungovaly jako dětské oddělení, univerzitní klinikou zůstala nicméně klinika německá. Do historie vešel prof. Hermann Mai, kterého předcházela pověst velkého nacisty, ale nakonec se jako přednosta německé kliniky projevil pozitivně, když pochopil, o co v protektorátu jde, nechal se přeložit na frontu!

Od roku 1945 se vedení I. dětské kliniky ujal prof. Švejcar, II. dětskou kliniku vedl prof. Brdlík. Obě kliniky byly po válce umístěny do budovy dětské nemocnice. Teprve zde v novém prostředí se klinika o cca 100 lůžkách mohla plně rozvinout včetně péče o starší děti. Největší zásluhou Švejcarovou byla schopnost rychle rozpoznat důležitost jednotlivých specializací v pediatrii a najít schopné a nadšené spolupracovníky. Švejcar byl také jedním z hlavních iniciátorů založení Fakulty dětského lékařství a Ústavu výzkumu vývoje dítěte. Těžištěm zůstávala kojenecká problematika, výzkum umělé výživy, spolupráce s výrobci sušeného mléka. Na klinice vzniklo oddělení péče o nedonošené děti, dobrá spolupráce byla s porodnickými klinikami na Karlově a později v Londýnské ulici. Velkým pokrokem bylo zavedení školní výuky na klinice, které později vyústilo v legalizaci řádné nemocniční školy.

Z dalších oborů je nutné vyzvednout péči o alergiky, především o pacienty s bronchiálním astmatem. Prof. Poláček vypracoval na tehdejší dobu originální přístupy léčení dětských toxikóz a byl i zakladatelem další subspecializace – dětské nefrologie. Po odchodu prof. Švejcara na nově vzniklou kliniku ILF v Thomayerově nemocnici v Krči se přednostou stal prof. Emil Poláček. V r. 1971 se klinika přestěhovala do motolské nemocnice. Poláček kliniku vedl až do svého penzionování v r. 1973, kdy vedení převzal prof. Kamil Kubát. Jeho zásluhou bylo především dlouhodobé pečlivé vedení časopisu Čsl. Pediatrie, jehož byl hlavním redaktorem. Po jeho penzionování převzala kliniku pozdější profesorka Zdeňka Třesohlavá, habilitovaná v r. 1978. Zabývala se především problematikou dětských mozkových dysfunkcí.

Od r. 1989 byl přednostou I. dětské kliniky až do jejího sloučení se II. dětskou klinikou (2004) docent a pozdější profesor Jan Janda.

Klinika měla celkem 110 lůžek 5 klinických odděleních, 2 vlastní laboratoře a komplement. Nosným programem byla dlouhá léta péče o děti s nízkou porodní hmotností a patologické novorozence na oddělení SP/A, toto oddělení vedl pozdější profesor Václav Mydlil, DrSc a později doc. Petr Zoban, CSc.

Klinika soustřeďovala nejtěžší pacienty s bronchiálním astmatem, zakladatelem oboru dětská alergologie na I. dětské klinice a vlastně v celé republice byl pozdější profesor Špičák, alergologickou laboratoř při klinice zakládal pozdější doc. Kasal. Z tohoto pracoviště vzniklo později Imunologické oddělení FN Motol (vedoucí MUDr. Stanislava Honzová) a nakonec samostatný Ústav klinické imunologie. Dětskou endokrinologii pěstovala na klinice se spolupracovníky pozdější profesorka Lidka Lisá.

Kojenecká medicína byla vždy jedním z „main topic“ I. dětské kliniky, oddělení 4A vedla dlouhá léta asistentka Vojtěcha Špičáková a její nástupkyní se stala pozdější docentka Květa Bláhová.

Nefrologickou problematiku na karlovském pracovišti řešil především pozdější prof.Emil Poláček, asistenti Miroslav Ort a Maryna Dibelková. Po přestěhování do Motola pověřil prof. Poláček vedením nefrologického oddělení Jana Jandu, když tento převzal jako přednosta vedení kliniky stal se vedoucím oddělení as. MUDr.Vladimír Rambousek.

Oddělení 3A jako smíšené oddělení pro kojence, batolata i větší děti řešilo problematiku výživy a onemocnění zažívacího traktu a v Motole se rozvinula rozsáhlá aktivita endoskopická. Vedoucím oddělení se stal pozdější profesor Jiří Nevoral.

Na poliklinice motolské nemocnice vedli lékaři I. dětské kliniky i odborné ambulance – alergologickou, nefrologickou, pro děti nedonošené a patologické novorozence, kojence, ambulanci endokrinologickou, gastroenterologickou. Od roku 1991 byl v rámci I. dětské kliniky zařazen klinický antropolog (pozdější docentka] RNDr.Hana Krásničanová.

V jednotlivých subspecializacích pěstovala klinika řadu zahraničních kontaktů a výzkumných projektů (např. Heidelberg, Wien, Hannover, Lyon. Hamburg, atd.).

Pracovníci kliniky iniciovali založení zájmových klubů pro příznivce dětské dialýzy a transplantace, dívky s Turnerovým syndromem.

I. dětská klinika byla průkopníkem užívání osobních počítačů propojených v síti v běžném provozu, zásluhu na tom měl především, doc. Pavel Kasal a MUDr. Milan Šikut.

Asistent I. dětské kliniky MUDr. Petr Tláskal CSc. se stal vedoucím dětské polikliniky FN Motol.

I. dětská klinika se samozřejmě vždy podílela na výuce studentů fakulty, ale stážovali zde i v rámci popromoční praxe lékaři na jednotlivých odděleních. Od roku 1988 organizuje klinika výměnné zahraniční praxe mediků s pracovišti v Hannoveru a Freiburgu.

Po sloučení 1. a 2. dětské kliniky byl přednostou nově vzniklého pracoviště Pediatrické kliniky až do roku 2006 Prof. MUDr. Jan Vavřinec, DrSc. Současným přednostou je prof. MUDr. Jan Lebl, Csc. Po sloučení obou klinik se samostatným oddělením stala hematologická sekce, která se přičlenila ke Klinice dětské hematologie a onkologie.

V současné době má klinika 95 lůžek, z toho 12 lůžek intenzivní péče. Jsou rozdělena na 5 lůžkových oddělení a ambulantní dialyzačně-transplantační jednotku pro pacienty s chronickým onemocněním ledvin.

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY