Současná
podoba oboru dětské hematologie a onkologie v naší zemi se formovala
několik desetiletí.
DĚTSKÁ HEMATOLOGIE
Poruchami
krvetvorby u dětí se původně zabýval obor dětského lékařství, a to už od dob
skončení 2. světové války. Zakladatelem moderní české dětské hematologie je
prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc., který koncem 50. let publikoval spolu
s autory Janelem a Miterou první učebnici o poruchách krvetvorby
v dětském věku. Roku 1985 prof. Hrodek inicioval založení Pracovní skupiny
dětské hematologie (PSDH) za účelem centralizace péče do specializovaných
pracovišť a doporučil vedení léčby dětí s leukémií podle německých
protokolů BFM. Aktualizovaná schémata BFM protokolů jsou na našem pracovišti
dodržována dodnes.
Rozvoj dětské hematologie u nás začíná v polovině
minulého století. Navazuje na rychlý růst všech lékařských oborů v našem státě
po skončení 2. světové války a znovuotevření vysokých škol. Úrodnou půdu
nalezla dětská hematologie díky prozíravosti české pediatrické školy. Jejími
představiteli byli prof. MUDr. Jiří Brdlík, DrSc. a jeho
dlouhodobý nástupce na II. dětské klinice Univerzity Karlovy v Praze prof.
MUDr. Josef Houštěk, DrSc. a prof. MUDr. Jiří Švejcar, DrSc. ,
přednosta I. dětské kliniky Univerzity Karlovy v Praze, později přednosta
Dětské kliniky Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze.
Pediatrická hematologie těžila ve svých začátcích také
ze zkušeností a ze spolupráce s českou hematologickou školou. Jejími hlavními
představiteli v poválečném období byli prof. MUDr. Miloš Netoušek, autor
obsáhlé monografie Nauka o krvi (2. vydání 1951), dále prof. MUDr.
František Heřmanský, DrSc., vynikající průkopník v oblasti cytologie,
cytochemie krevních buněk a poruch hemostázy, zejména podílu funkce krevních
destiček. Dalšími významnými osobnostmi byli prof. MUDr. Vladimír
Jedlička, DrSc., autor zásadní práce v oblasti srážení krve
(monografie Hemokoagulace, 1954) a prof. MUDr. Ludvík Donner, DrSc., autor
podrobné učebnice hematologie (Klinická hematologie, 1985, Útlumy kostní dřeně,
1969).
První česká Dětská hematologie vychází již v roce
1957 od autorů Jiřího Janele, Otto Hrodka a Miroslava Mitery. S
těmito autory je spojen rozvoj dětské hematologie a krevní banky při dětských
klinikách bývalé Fakultní dětské nemocnice a Dětské lékařské fakulty Karlovy
Univerzity v Praze. Doc. MUDr. Jiří Janele, CSc. se později
stal přednostou oddělení klinické hematologie ve Fakultní nemocnici na
Královských Vinohradech, prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc., vedoucím hematologického oddělení II. dětské kliniky a as.
MUDr. Miroslav Mitera, vedoucí lékař krevní banky, primářem dětského
oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem.
Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.je zakladatelem moderní české dětské
hematologie. Publikoval prioritní výzkum zvláštností vývoje koagulačního
systému novorozenců. Zaměřil se na diagnostiku a léčbu dětských leukemií,
aplastické anémie a hemofilie. V roce 1985 inicioval založení Pracovní
skupiny dětské hematologie (PSDH) České
republiky a doporučil léčbu dětské akutní leukémie podle německých protokolů
BFM.
PSDH vznikla neoficiálně v roce 1985, kdy prof.
MUDr. Otto Hrodek, DrSc. svolal do motolské nemocnice schůzku českých
dětských hematologů, reprezentujících fakultní a krajské nemocnice. Schůzky se
zúčastnili kolegové z Prahy, Plzně, Hradce Králové, Ústí nad Labem, Českých
Budějovic, Ostravy, Olomouce a Brna. Impulsem k opakovaným setkáním byla
diskuze nad zahájením společné studie jednotné léčby dětí s akutní
lymfoblastickou leukemií v České republice, která byla zahájena v roce 1986.
Profesor Hrodek plnil roli předsedy skupiny v osmdesátých letech.
Devadesátá léta přinesla formální ustanovení
PSDH jako pracovní sekce České Pediatrické společnosti a České
hematologické společnosti ČLS JEP s tvorbou statutu a zásad činnosti. Byl
ustanoven výbor PSDH složený ze zástupců leukemických center, předsedou byl
zvolen profesor MUDr. Jan Starý, DrSc. V roce 1992 se v Ostravě uskutečnila
první konference dětských hematologů České republiky. Záhy se konference
změnily na pracovní setkání českých a slovenských dětských hematologů a
konaly se střídavě v České republice a na Slovensku. Od roku 2004 byla na
program konferencí zařazena i problematika dětské onkologie.
PSDH rozvíjí nejen výzkum, diagnostiku a léčbu
dětských pacientů s různými typy leukémie, ale zabývá se rovněž nemaligními
krevními onemocněními, trombózou a hemostázou. Anemie, trombocytopenie,
hemofilie a další krevní onemocnění jsou předmětem tvorby registrů, diskutují
se diagnostické a léčebné přístupy. Od počátku devadesátých let PSDH úzce
spolupracuje s rodičovskými organizacemi, které vznikly při jednotlivých
leukemických centrech. PSDH je aktivně zapojena do řady mezinárodních studií
diagnostiky a léčby dětských krevních onemocnění, zejména leukémie a úzce
spolupracuje s vedoucími osobnostmi této problematiky ve světě. Českým dětem s
krevními onemocněními je poskytována moderní léčba na světové úrovni.
Dětská hematologie v průběhu druhé poloviny 20. století rostla též
díky studijním pobytům, stážím a spolupráci s předními světovými
centry, především s francouzskou hematologickou školou (prof. Jean
Bernard, Hopital St. Louis, Paříž), anglickou dětskou hematologií (prof. Roger
M. Hardisty, Hospital for Sick Children, Londýn), německou hematologickou
školou (prof. Plenert, Jena, prof. Hans Jörg Riehm, Hannover), Dětskou klinikou
University v Oslo (prof. Lie), ústavy a univerzitami v USA, Švýcarsku, Rakousku
a dalšími. Rostl význam úzké spolupráce s Ústavem hematologie a krevní
transfuze v Praze, pracovišti dětské hematologie na
Masarykově univerzitě v Brně (Doc. MUDr. Miroslav Běluša, CSc.) a
pracovišti dětské hematologie a onkologie v Bratislavě (prof. MUDr.
Ján Čáp, DrSc.).
Do nového tisíciletí vstoupila dětská hematoonkologie
v ČR jako samostatný atestační obor. Vzájemná spolupráce všech osmi
pracovišť pro léčbu dětských malignit a jejich úzké propojení se
specializovanými laboratorními a výzkumnými centry umožňuje péči o nemocné děti
na nejvyšší evropské úrovni.
DĚTSKÁ ONKOLOGIE
Dětem se zhoubným nádorem se v polovině 60. let minulého století
v tehdejším Československu začal věnovat prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
V roce 1974 se mu podařilo vybudovat samostatnou Stanici dětské onkologie. Následně vzniklo Oddělení dětské
onkologie (1976), jehož se stal prof. Koutecký primářem. V Československu první
rozsáhlou monografii o dětských nádorech publikoval prof. Koutecký v roce 1978. První samostatná Klinika dětské onkologie
v Československu vznikla 1. června roku 1983 ve Fakultní nemocnici Motol,
kde sídlí největší pracoviště pro léčbu dětských malignit v ČR dodnes.
Českou (resp. v době svého vzniku
Československou) dětskou onkologii začal rozvíjet roku 1964 MUDr. Josef Koutecký na Klinice
dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze a Dětské
fakultní nemocnice. MUDr. Kouteckého motivovala k zájmu o dětské pacienty
absence cílené péče o děti a mladistvé se zhoubnými nádory. Tehdejší výsledky
léčby v Československu byly zoufalé – přežívalo méně než 5% dětí.
V USA se začala rozvíjet systematická
pediatricko-onkologická péče už v polovině 50. let minulého století.
Západní Evropa v léčbě dětských nádorů dlouho tápala a komplexní uchopení
problematiky nastalo až se vznikem evropské Société Internationale
d´Oncologie Pédiatrique (SIOP) roku 1968.
Ojedinělý zájem MUDr. Kouteckého o děti nemocné
zhoubným nádorem podpořilo bezesporu i jeho působení na I. patologicko-
anatomickém ústavu prof. MUDr. Heřmana Šikla DrSc., který se
onkologické problematice věnoval. V neposlední řadě přivedlo profesora
Kouteckého k dětské onkologii bezmála desetileté působení na Klinice
dětské chirurgie, při které sledoval neúspěchy na tomto úseku její činnosti.
Tehdejší přednosta Kliniky dětské chirurgie prof. MUDr. Václav Kafka,
DrSc. se vyslovil s přáním Dr. Kouteckého věnovat se cíleně oboru dětské
onkologie souhlas, který pak podpořil i jeho nástupce prof. MUDr. Václav
Tošovský, DrSc.
Základní ideou pro založení do té doby u nás
neexistujícího oboru bylo změnit dosavadní pojetí nekoordinované diagnostiky a
léčby v komplexní péči (kategorie o řád vyšší), získat pro takové pojetí péče
kvalitní tým spolupracovníků - diagnostiků i terapeutů - a nemocné děti v co
největším možném rozsahu centralizovat. Cílem výše uvedených postupů bylo
zlepšit v té době alarmující léčebné výsledky u dětských pacientů, které
se v 60. letech minulého století pohybovaly pouze kolem 3% vyléčených.
Úporná snaha, provázená v té době nesčetnými
překážkami, postupně vedla ke zlepšování léčebných výsledků a následnému
uznávání oboru. V roce 1971 byl MUDr. Koutecký jmenován onkologickým
ordinářem (vůbec prvním v celé československé onkologii). Následujícího
roku byl přijat "načerno" za člena SIOP (jediného z
republiky po dlouhá léta). V roce 1974 se podařilo vybudovat v rámci Kliniky
dětské chirurgie samostatnou, autonomní Stanici dětské onkologie s 18 lůžky a s
vlastním týmem sester. Stanice dětské onkologie disponovala sklepní pracovnou i
laboratoří, a to pod tehdejší III. dětskou klinikou v nalezinci. Roku 1977
posílil tým další lékař MUDr. Vratislav Šmelhaus (od
roku 1983 zdravotnický zástupce přednosty, nadále primář naší kliniky).
V roce 1978 vydalo nakladatelství Avicenum v
Československu první rozsáhlou monografii Josef Koutecký a
spolupracovníci, Nádory dětského věku. Renomé oddělení se zvýšilo nejen
díky ní, ale i díky četným publikacím v časopisech odborných společností a
ještě četnějším přednáškám na nejrůznějších odborných fórech. MUDr. Koutecký (1975 CSc., 1984 habilitace, 1985 DrSc., 1987 profesura v oboru onkologie
- první v republice) pokračoval v rozvoji oboru dětské onkologie.
Zlepšující se podmínky péče o dětské pacienty, jakož i narůstající zkušenosti
v léčbě dětských nádorů vedly postupně k výraznému zlepšení léčebných
výsledků (v první polovině 80. let kolem 50%).
V devadesátých letech 20. století byla péče o děti
nemocné zhoubným nádorem posílena vznikem Kliniky dětské onkologie ve Fakultní
nemocnici Brno, která od roku 1998 pečuje o velkou část dětských pacientů
z Moravy. Přednostou brněnské dětské onkologie se stal prof. MUDr. Jaroslav
Štěrba, PhD., který vede moravské pracoviště dodnes.