Co nás čeká?

Stanovení diagnózy

  • Stanovení diagnózy zhoubného onemocnění je mezioborový proces.
  • Jeho základem je odborné vyšetření vzorku podezřelé tkáně.
  • U podezření na zhoubný nádor je vzorek orgánu odebrán obvykle chirurgickou cestou při operaci zvané „biopsie“.
  • Při podezření na leukémii podstoupí pacient vyšetření zvané „aspirace kostní dřeně“ („sternálka“), při kterém se získá vzorek kostní dřeně z kosti hrudní nebo kosti kyčelní, u kojenců z holeně.
  • Po odebrání vzorku následuje podrobné vyšetření, které stanoví přesnou diagnózu.

Vstupní vyšetření

  • U všech pacientů je potřeba vyšetřit vstupní zdravotní stav, který se může v důsledku diagnózy i onkologické léčby v průběhu měsíců měnit (např. neurologické vyšetření, oční vyšetření, vyšetření ledvin, vyšetření srdeční funkce, …)
  • U diagnózy zhoubného nádoru navíc pátráme po jeho případném rozšíření v těle řadou zobrazovacích metod a vyšetřovacích technik.

Zahájení léčby

  • Na základě souhrnných informací o nemoci zahajujeme standardní protinádorovou léčbu v souladu s evropskými terapeutickými schématy pro konkrétní diagnózy.
  • Léčba zhoubného onemocnění v dětském věku je komplexní proces se zapojením řady lékařů a zdravotníků různých oborů.
  • Délka léčby závisí na konkrétní diagnóze a průběhu léčby, kterou zpravidla provází řada očekávaných komplikací.
  • První měsíce probíhá léčba obvykle v nemocnici a návštěvy v domácím prostředí jsou pouze občasné a krátké. Po skončení intenzivní fáze léčby pokračuje péče v ambulanci a dlouhodobé sledování.

 

Akademické (léčbu optimalizující) klinické studie

  • Samostatnou kapitolou léčby jsou akademické léčbu optimalizující klinické studie. Terapie nádoru je vedena podle přesných mezinárodních doporučení. Princip studií spočívá v testování optimálního způsobu léčby za použití známých, již užívaných farmaceutik. Pacienti s toutéž diagnózou jsou obvykle léčeni dvěma a více způsoby, přičemž rozdílný způsob léčby spočívá obvykle v posílení nebo naopak redukci terapie, v různém dávkování či sekvenci podávaných léků a podobně. Součástí takové léčby je informovaný souhlas s takzvanou randomizací.

Randomizace

  • Randomizace (z anglického slova „random“, znamená „náhoda“) je postup, při kterém je pacient náhodně vybrán pro určitý způsob léčby. Rozdělení pacientů do jednotlivých léčebných postupů neboli takzvaných léčebných větví generuje počítač. Randomizované klinické studie jsou základem pokroku v terapii nádorů – léčebné výsledky, jakož i nežádoucí účinky nových preparátů ozřejmí výsledky analýzy dat po skončení takové studie. Zařazení do studie nemusí u dítěte vždy vést ke zlepšení prognózy ve srovnání se standardní léčbou. Vždy je však randomizovaná studie přínosem v onkologické léčbě budoucích pacientů, neboť její výsledky napomáhají optimalizaci protinádorové léčby.