Nemocnice sv. Lazara a Dětská nemocnice císaře Františka Josefa

Oblast Karlova náměstí v roce 1675První dětskou nemocnici v Praze na vlastní náklady založil Med. Dr. Eduard Kratzmann (1810 – 1865). Otevřel ji 1. ledna 1842 v privátním domě, v bývalém morovém špitále sv. Lazara (založen 1281) ve Spálené ulici č. 7 na rohu Spálené a Dobytčího trhu (dnes Karlova náměstí). Jmenovala se Dětská nemocnice u sv. Lazara, protože část domu, kde byla umístěna, tvořil zrušený kostel sv. Lazara. Měla pouze 9 lůžek. (V této souvislosti je vhodné připomenout, že proslulou dětskou londýnskou nemocnici Great Ormond Street Hospital for sick children s 10 lůžky založil britský lékař Charles West „až“ o 10 let později, v roce 1852).

Po onemocnění Dr. Kratzmanna ji v roce 1843 převzal Med. Dr. Josef Löschner (1809 – 1888) a zvýšil počet lůžek na 15. Nemocnice v žádném směru nebyla vyhovující. Proto Löschner, který sám nebyl bohatý, ale měl mnoho bohatých pacientů a příznivců u aristokracie a vídeňského dvora, zakoupil s jejich pomocí dům č.p. 1359/II na Karlově náměstí naproti Faustovu domu. Původně dvoupatrová klasicistní stavba od Johana Ripoty byla postavena v r. 1846. Nemocnice zde byla slavnostně otevřena 3. října 1854 a dostala název císaře Františka Josefa. Do dětské nemocnice na Karlově náměstí byli přijímány pouze děti starší jednoho roku, kojenci jen zcela výjimečně v případě, že byli živeni uměle, a to pouze se zvláštním svolením ředitelství. V roce 1854 byl obor dětského lékařství systemizován a jeho prvým řádným profesorem se stal Löschner. Byl děkanem Sboru doktorů a v roce 1862 rektorem pražské university. V roce 1869 odešel – povýšen do šlechtického stavu jako „svobodný pán“ - do penze. Stále však zůstal protektorem Dětské nemocnice na Karlově náměstí a celý ústav s kapacitou 100 lůžek odkázal (přestože nebyla jeho vlastnictvím) německé lékařské fakultě.

Dětská nemocniceRoku 1874 byla v Dětské nemocnici zřízena německá dětská klinika, kterou vedl mimořádný prof. Med. Dr. Johann Steiner (1832 – 1876). Po jeho předčasné smrti převzal ředitelství dětské nemocnice i kliniku Med.dr. Josef Kaulich (1830 – 1886) a po něm Med. Dr. Bedřich Ganghoffner (1844 – 1918). Posledním šéfem německé dětské nemocnice byl MUDr. Josef Langer (1866 – 1937).

(Lékařský titul Med. Dr. (medicinae doctor) byl udělován do roku 1872. 15. dubna 1872 byl vydán nový rigorózní řád pro lékařské fakulty v monarchii, který zaváděl jednotný titul MUDr. (medicinae universae doctor). Do roku 1872 se udělovaly i zvláštní chirurgické a jiné tituly – Chir.Dr., magistr chirurgie, porodnictví a podobně).

Nemocnice měla velmi dobrou pověst i vysokou odbornou úroveň. Od r. 1862 měla vlastního chirurga – doc. Filipa Matějovského (1818 – 73) a od r. 1874 prof. Viléma Weise (1835 – 91). V r. 1894 zde bylo poprvé použito antidifterické sérum, prováděly se tracheotomie, intubace apod.

V této jediné pražské dětské nemocnici pracovalo mnoho Čechů, kteří však nesměli přednášet česky; buď jako vedoucí lékaři - Med.Dr. Bohdan Neureuter, chirurg F. Matějovský, prosektor Med. Dr. Dušan Lambl, ordinář J. Schindler, asistent J. Zít, sekundář J. Salmon) - nebo jako externisté. Dr. Neureutter zastupoval Löschnera, když byl r. 1865 jmenován zdravotním referentem na vídeňském ministerstvu a byl povolán k léčení korunního prince Rudolfa a jmenován prvním osobním lékařem císařovým. Tato skupina českých lékařů se snažila vybudovat českou nemocnici a k tomu účelu založila „Spolek pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice a chorobince v Praze“.

Dětská nemocnice císaře F. Josefa na Karlově náměstíOd r. 1887 se nemocnice pod vedením prof. Carla Bayera (1854 – 1930) začala specializovat také na chirurgii. V r. 1918 převzal německou kliniku dětské chirurgie prof. Springer, který ji vedl do r. 1945. Finanční situace nemocnice byla velmi špatná (denní taxa se pohybovala mezi 20,- a 24,- Kč) a proto byly často pořádány sbírky.

Po 2. světové válce zde vzniklo jako součást Všeobecné nemocnice Oddělení pro dětskou chirurgii a ortopedii, ještě v r. 1945 přeměněné na II. ortopedickou kliniku pod vedením prof. Otakara Hněvkovského, žáka prof. J. Zahradníčka (1882 - 1958). Klinika se v r. 1954 stala ortopedickou klinikou FDL UK. V roce 1971 se po prof. Hněvkovském stal přednostou další vynikající lékař prof. MUDr. Stanislav Popelka (nar. 13.4.1918 v Telecí u Poličky), který se mj. velice zasloužil o rozvoj reumatochirurgie. V roce 1983 byla klinika přestěhována do nového areálu v Motole. Poté byla budova již připravena k odstřelu, ale byla zachována a byla v ní zřízena ortopedická klinika pro dospělé pacienty. Začátkem 90. let bylo zvažováno využití výborně situované budovy v centru města k využití pro ambulantní péči o pacienty FN v Motole, pro oftalmopedii či foniatrii, které byly umístěny mimo areál, nebo i pro další ambulance, které měly být jakýmsi předvojem nemocnice v centru Prahy. Příští vedení nemocnice se již využitím budovy nezabývalo.V současné době již tato historická budova neslouží zdravotnictví - 30. června 2000 byla bezúplatně předána Ministerstvu práce a sociálních věcí. V prosinci 2001 zahájila firma IPS Skanska rozsáhlou rekonstrukci budovy pro potřeby MPSV.


Volná místa
Průvodcem areálem
Vstup pro novináře
Národ dětem
Slunce pro oko
Dobrovolnické centrum
Kapka naděje
Život dětem
Můj nový život