Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Rozhovor: Novoroční předsevzetí si nedávám

Rozhovor s prezidentkou Nadačního fondu Kapka naděje Vendulou Pizingerovou a jeho ředitelem Janem Fischerem ml. odhalí mimo jiné zákulisí fondu a změny v jejich práci za 21 let, po které Kapka naděje působí ve Fakultní nemocnici v Motole.

Když se řekne FN Motol, jaké první slovo se Vám vybaví?

V: Děti

H: Naděje

Končí rok 2021, druhý rok s covidem, jak tuto dobu hodnotíte, jak se dotkla činnosti NF Kapka naděje?

V: Aktuální rok je z pohledu Kapky naděje komplikovanější, cítíme to i na mírném poklesu příjmů nadačního fondu. Věřím ale, že silné a etablované organizace, jako je Kapka naděje i další, se s tím vyrovnají. Ale toto je spíše otázka na pana ředitele.

H: Souhlasím s Vendulou, ale s tímto scénářem jsme počítali a děláme vše pro to, abychom nepříznivé situaci co nejlépe čelili. V loňském roce jsme se s covidem vypořádali velmi dobře, zorganizovali jsme velké sbírkové akce a v době největšího nedostatku ochranných pomůcek jsme zaplavili české nemocnice desetitisíci respirátorů. Nyní je situace již odlišná a možnost pomáhat v rámci covidu z pohledu nadačního fondu poměrně omezená. Vše se soustředí na očkování a v tom zásadně pomoci nemůžeme. V souvislosti s pandemií doplácíme také na vysokou míru inflace a problémy s importem zboží, které dopadá na naše korporátní podporovatele.

Přineslo toto období i něco dobrého?

V: Cením si soudržnosti kolegů, kterou cítím více než v době předcovidové. Někdy na druhou stranu mám pocit, že ta nálada, ta obyčejná lidská nálada, která se projevuje v běžném provozu, není zas tak optimistická.

H: Úplný souhlas, určitě jsme nyní soudržnější. Na druhou stranu intenzivně vnímáme rozdělení společnosti, které nás trápí.

V: To rozdělení lidí není ale jen v tom A / B (očkovaný / neočkovaný). Je to celkově taková nulová nálada. Covid trvá dlouho a lidé jsou podrážděnější a reagují na jednoduché situace vyhroceně.

H: Na druhou stranu je skvělé, že když přijde nenadálá událost, jako bylo tornáda na Moravě, tak se dokážeme zaktivovat – jak firmy, tak i jednotlivci.

V: Ano. Češi se dokáží semknout, dokážou zajít i pro pomoc do zahraničí, ale je to podle mě vždycky jednorázově, takové chvilkové nadšení a bylo by super, kdyby to fungovalo kontinuálně – v podobě podpory dlouhodobé práce na projektech, které jsou vidět už léta.

Kapka naděje pomáhá FN Motol už 21 let, jak se pomoc Fakultní nemocnici proměňovala?

V: Úplně na začátku, jak jste se ptala na jedno slovo, které se mi vybaví při slově Motol, zmínila jsem děti, protože jsem záměrně nechtěla říci leukémie. Ale prvopočátek spolupráce v Motole byl cíl, aby se postavila nová transplantační jednotka. Za tu dobu jsme s Kapkou šli přes hematologii, onkologii, kardiologii a všechny možné obory dětské medicíny. Pomáháme výrazně i v oblasti psychosociální péče. Kapka naděje například hradí platy psychologů na dětské hematoonkologii. Rozšířili jsme své pole působnosti do 50 nemocnic v celé ČR, ale FN Motol vždycky bude naší vlajkovou lodí, výkladní skříní, do které také směřuje nejvíce finančních prostředků.

H: Kapka se rozrostla nejen oblastně - do 50 nemocnic, ale také oborově. Díky našim partnerům pokrýváme téměř celou dětskou medicínu a  stále hledáme nové obory, které vyžadují naší pomoc.  Mezi tyto nové obory se bezesporu řadí dětská psychiatrie, kterou podporujeme výrazně již třetím rokem. V poslední době můžu konkrétně zmínit rekonstrukci terapeutických heren Dětské psychiatrické kliniky v Motole, vybavení všech pokojů malých pacientů novými postelemi a nábytkem.  K naší velké radosti v těchto dnech zahajujeme rozsáhlou rekonstrukci terapeuticko-sportovní zahrady kliniky s rozpočtem přes 5 milionů. Kč. 

Co dalšího aktuálně přímo pro Motol chystáte?

H: Plánovaných projektů je opravdu hodně. Ať už zmíněná rekonstrukce zahrady, tak investice do transplantační jednotky nebo nové vybavení pro dětskou JIP. Souběžně je to také financování výzkumu v oblasti dětské hematoonkologie při motolské nemocnici ve spolupráci s Karlovou univerzitou v Praze. Souhrnně je to ročně investice okolo 10 milionů korun.

Je nějaké odvětví dětské medicíny, kterého jste se ještě vůbec nedotkli, nebo se na něj chcete do budoucna více soustředit?

V: Je to paliativní péče. Což si myslím, že je obor, který je na okraji zájmu publika i sponzorů. Určitě chceme dále rozvíjet projekty v oblasti dětské psychiatrie. A jistě existuje i obor, který jsme zatím nepodporovali.

H: Obecně se snažíme investovat do oborů, kde cítíme, že je velká poptávka a velký prostor pro zlepšování. Dětská psychiatrie je zcela ilustrativní příklad. Je to obor, který je částečně tabuizovaný, podfinancovaný. Naším cílem je nejen detabuizace, ale řekněme i edukace firem i jednotlivců, že i tyto obory čekají na naši pomoc. V tom cítím sílu Kapky naděje, díky své velikosti si může dovolit i takto závažná a komplikovaná témata.

Mohou Vám v tom pomoci naši čtenáři MOTOL IN a jak?

V: Určitě bude super nějaké zamyšlení, a když někde na ně vykoukne Kapka naděje a budou mít možnost, tak budeme rádi, když přispějí. Budeme vděční, když budou lidé k sobě ohleduplní a vnímaví, budou si navzájem pomáhat a dělat si radost. A pokud se navíc rozhodnou vložit důvěru v práci Kapky naděje a podpoří některý z našich projektů, budu šťastná.

Blíží se Vánoce a konec roku, jak slavíte Vánoce? Jaký byl Váš nejhezčí dárek, který jste kdy dostali?

V: Když mi bylo osm, tak jsem dostala digitálky. Hrozně jsem je chtěla. Byla jsem „rabovač“ dárků. Hledala jsem je neustále a ty digitálky jsem prostě nenašla. Babička mi je koupila a dala mi je do vánoční ozdoby. Teď mě trumfni, Honzo.

H: Tak když jsme u toho rabování, tak já jsem taky neustále hledal dárky, a hlavně ty, které jsem chtěl. Jednou jsem si opravdu přál sluchátka. Byl jsem si jistý, že je rodiče objednali. A protože jsem je nenašel, myslel jsem, že ještě prostě nepřišly. Donutil jsem proto mámu i tátu, aby se mnou šli na poštu, a tam se zeptali, proč to nepřišlo, že už je to dlouho. No a před poštou mi táta řekl, ať už toho nechám, že už je mají doma …přišel jsem o překvapení:-). Jinak Vánoce nejraději trávím s rodinou, mimo město, ideálně na chalupě.

Dáváte si novoroční předsevzetí?

V: Ne. Copak jsem blázen? To pak poruším hned druhého ledna.

H: Já si předsevzetí taky nedávám, hubnu celý rok (smích).

Co byste popřáli čtenářům MOTOL IN?

V: Přejeme hlavně krásné a klidné svátky.

text a foto: archiv NF Kapka naděje

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

Cookies

This site is protected by recaptcha and the Google privacy policy and terms of service apply.

developed by MEDIA FACTORY