Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Rozhovor: Ošetřovatelství je nedílnou součástí zdravotní péče

Nejen o cestě k dnešnímu ošetřovatelství a budoucnosti, která tento obor nejspíše čeká, jsme si v rozhovoru popovídali s Mgr. Janou Novákovou, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči ve Fakultní nemocnici v Motole.

Paní náměstkyně, jaké byly Vaše začátky v oboru?

Po maturitě na zdravotnické škole v oboru dětská sestra jsem nastoupila na dětskou chirurgickou kliniku Ke Karlovu v Praze. Po dvou letech se klinika přestěhovala do areálu motolské nemocnice. Nechtěla jsem opouštět pracoviště v centru města, a proto jsem nastoupila na polikliniku. Záhy jsem zjistila, že mě práce nenaplňuje a vrátila jsem se na dětskou chirurgii, ale už ve Fakultní nemocnici v Motole. Zde jsem zůstala a působila také na Dětském kardiocentru a dětském resuscitačním oddělení. V době kdy se zřizovala neonatologická chirurgická jednotka intenzivní péče, jsem byla oslovena tehdejší vrchní sestrou, zda bych ji vedla. Váhala jsem, ale nakonec jsem pozici přijala. Role staniční sestry byla odrazovým můstkem pro další kariéru.

Jak moc a v čem se ošetřovatelství změnilo za dobu Vaší kariéry?

Možná je dobré si připomenout, že začátkem mojí kariéry byla doba bez internetu, tedy bez Googlu, bez e-mailu i bez mobilů. Jediné vydavatelství Avicenum produkovalo učebnice pro střední zdravotnické školy. Od sester se v nemocnici očekávala především disciplína a plnění příkazů. Nosily se modré uniformy a čepce. S rozvojem medicíny, humanitních věd, technologie, se změnou vzdělávání sester a změnou role pacienta a blízkých, se měnilo i ošetřovatelství. Role sester a dalších nelékařských profesí se postupně měnila. Ošetřovatelství se stále vyvíjí, sesterská péče se zdokonaluje, včetně činností dalších nelékařských profesí.  Zásluhou sester je o pacienty v nemocnicích a ambulancích dobře postaráno. Sestry jsou vzdělanější, iniciativnější a samostatnější. Přebírají některé kompetence, které dříve patřily jiným odborníkům, například edukace pacientů, hojení chronických ran, zavádění PICC katétrů a jiné. Ošetřovatelství se rozšířilo i o podpůrnou péči ve prospěch našich pacientů. V nemocnici působí dobrovolníci, herní terapeuti a nemocniční kaplani. Sdílejí s pacienty emoce, obavy, naslouchají jim, zapojují do různých činností a poskytují psychickou oporu. V loňském roce jsme zahájili činnost interventů, kteří zajišťují první psychickou pomoc blízkým pacientů. Všichni nepochybně přispívají k duševní pohodě hospitalizovaných a mají vliv na proces uzdravování.

Dnes zodpovídáte za odbornou úroveň a kvalitu poskytované ošetřovatelské péče v největší nemocnici v České republice, je to hodně náročné?

Fakultní nemocnice má své výhody a nevýhody. Poskytuje péči od prenatálního období až do období vysokého stáří na vysoké úrovni, ale svou velikostí a počtem zaměstnanců se stává anonymním prostředím. Je to prostor pro rozvoj ošetřovatelství, zvyšování kvality poskytované péče, ale implementace změn je v nemocnici někdy velmi náročná. Mohu ukázat směr, ale bez týmové spolupráce to nemůže fungovat. Přiznávám, že v současné době je největší problém ve vzájemné komunikaci a vedení personálu. Od vedoucích pracovníků se očekává nejen odborná úroveň, ale i manažerské dovednosti, a to zejména umění vést lidi, motivovat, delegovat, důvěřovat… V praxi to tak ideální vždycky není.  Přála bych si vedoucí pracovníky, kteří mají pozitivní přístup, respekt, jsou otevření změnám a jednají upřímně. Tady máme rezervy. Práce s ošetřovatelským personálem mě těší. Sestry jsou hybnou silou změn ve zdravotnictví, což se ukázalo i v souvislosti s pandemií Covid-19. Děkuji sestrám, ale i ostatním nelékařům za vstřícnost a ochotu spolupracovat v mimořádné situaci.

V posledních letech se často řeší všeobecný nedostatek sester, proč myslíte, že povolání sestry dnes mladé lidi neláká tolik jako dřív?

V odborné veřejnosti se diskutuje a v tisku uvádí řada faktorů, které ovlivňují mladé lidi při výběru povolání, například nízká společenská prestiž, fyzická a psychická náročnost profese, směnný provoz, systém vzdělávání, nedostatečné finanční ohodnocení. S některými souhlasím, ale na druhou stranu je třeba zdůraznit, že práce sestry je smysluplná a má budoucnost.  Profesi je nutné zatraktivnit, zviditelnit a ocenit. Ale to je na nás všech. Svým chováním, znalostmi a praktickými dovednostmi si musíme vybojovat postavení ve společnosti. Především si musí sestry vážit samy sebe. Brát svou profesi jako jedinečnou a nezastupitelnou. Je na sestrách, aby dokázaly přesvědčit o svých schopnostech, profesionalitě a důvěryhodnosti nejen pacienty, lékaře a zdravotnické odborníky, ale i veřejnost. Nicméně nedostatek sester je celosvětový problém a souvisí i s postojem mladých lidí, kteří mají jiné hodnoty a priority. V Česku nedostatek ovlivňují i slabší popuplační ročníky.

Jaké vlastnosti by podle Vás neměly chybět člověku, který se rozhodne pro toto povolání?

Určitě by neměla chybět empatie, trpělivost, vyrovnanost, odolnost, respekt, tolerance, přiměřené sebehodnocení a v neposlední řadě orientace na potřeby druhých. Od sestry se očekává především velmi dobrá komunikace s pacientem. Sestra by měla umět naslouchat, ptát se, domlouvat se a rozhodovat. Při poskytování péče pomáhají pacientovi rozpoznat jeho potřeby, s rozvojem soběstačnosti, předcházet komplikacím, připravovat k výkonům a plnit ordinace. Povolání sester je plné protikladů. Na jedné straně mnoho radostných zážitků a zpětných vazeb, na druhé straně někdy provází práci sester i nevděk a nedocenění.

Myslíte, že muži tuto práci zvládají stejně dobře jako ženy?

Mužů je v ošetřovatelství stále jako šafránu. I když dnes jsou muži oproti ženám v menšině, vždy tomu tak nebylo. V roli ošetřovatelů v historii dominovali právě oni. Můžeme zde připomenout historii ošetřovatelství v období starověkého Řecka a Říma. V současné době se počet mužů v roli všeobecné sestry zvyšuje. Praxe ukazuje, že muži a ženy v ošetřovatelství se vzájemně doplňují. Sestry většinou lépe komunikují a zvládají práci, která vyžaduje trpělivost. Muži naopak vytvářejí systémy a pravidla. Osvědčují se především na pracovištích, kde je více odborných výkonů, více přístrojů, technického vybavení, je třeba častější manipulace s pacienty a práce je více stresová. V nemocnici nyní pracuje 74 mužů v roli všeobecné sestry a jsme s nimi spokojeni. Kolegové jsou vítáni. Svým přístupem často umí stmelit týmy na pracovištích. Očekáváme, že dobré finanční ohodnocení a rozvoj technologie přivede do nemocnic více mužů. Budeme se těšit.  

Myslíte si, že by koronavirová krize mohla ovlivnit náhled lidí na zdravotnickou profesi?

Pandemie je nová zkušenost asi pro všechny. Domnívám se, že by mohla změnit náhled lidí nejen na profesi sestry, ale i na zdraví obyvatel, hodnoty, priority. Je to pro nás ale dostatečná zkouška? Uvědomuji si, že jsem velký optimista…

Jakým způsobem dnes sestry získávají nejnovější poznatky? Funguje dobře systém vzdělávání?

Ukončením kvalifikačního studia pro výkon povolání vzdělávání zdaleka nekončí, ale pokračuje celoživotně. Sestry mají možnost prohlubovat své vzdělání a získávat nové znalosti a dovednosti prostřednictvím certifikovaných kurzů, specializačním vzděláváním, účastí na školících akcích, konferencích, kongresech, seminářích, nebo se vzdělávat e-learningem. Zákon ukládá nelékařským profesím povinnost celoživotního vzdělávání, ale zodpovědnost nechává na zaměstnavateli. V rámci vzdělávání sester jsme udělali několik kotrmelců a tak doufám, že jsme se dostatečně poučili a půjdeme správným směrem. Vzdělaný personál je klíčem k úspěchu. Čím vzdělanější sestra bude, tím lépe pro pacienty, lékaře i celý zdravotnický tým.  Zdravotnictví nepotřebuje sto procent vysokoškolsky vzdělaných sester, ale část, která bude ošetřovatelství posouvat.

Chtějí se vzdělávat pouze mladší ročníky, nebo i starší zkušenější sestry?

Přístup ke vzdělávání je velmi individuální a nezáleží na věku a ani na zkušenostech sester. Některé sestry prahnou po vzdělání, chtějí se seberealizovat a obor rozšiřovat, jiné se vzdělávají v souvislosti s činnostmi, které vykonávají. Samozřejmě je část sester, která by si vystačila pouze s kvalifikačním vzděláním.  Nastavení celoživotního vzdělávání je na místě.

Jak byste hodnotila úroveň českých sester ve srovnání s ostatními zeměmi v i mimo EU?

Domnívám se, že úroveň českých sester je velmi dobrá. Sestry, které absolvovaly stáže, se ve světě vždy dobře osvědčily. Totéž platí i o sestrách, které odešly do zahraničí.

V čem vidíte budoucnost ošetřovatelství?

Ošetřovatelství je nedílnou součástí zdravotní péče. Domnívám se, že ošetřovatelství se bude dále rozvíjet. Jsem přesvědčená, že musí dojít k reorganizaci zdravotní péče. Pevně věřím, že dojde k přesunu některých kompetencí od lékařů k sestrám a dalším nelékařským profesím. Rozšíří se nepochybně i činnost sester v oblasti komunitní péče, neboť populace stárne a přibývá počet obyvatel s chronickým onemocněním. Očekávám rozvoj technologií, elektronizace a automatizace, která ošetřovatelskému personálu práci usnadní. Předpokládám větší využití administrativních pracovníků a pomocných pracovníků s tím, že ošetřovatelský tým bude mít možnost se více věnovat pacientům. Zdravotní péče je velmi drahá a bude muset zákonitě dojít k zefektivnění procesů a využití kvalifikace ošetřovatelských pracovníků dle kompetencí.

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY