Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Mgr. Soňa Hájková

jméno: Mgr. Soňa Hájková
pracoviště: NIP / DIOP (Následná intenzivní péče, Dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče)
narozena: 18. 7. 1974
vystudovala: SZŠ Duškova, Praha 5, VŠ zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty

 

představa o povolání: krásné a pestré povolání zdravotní sestry
nejoblíbenější činnost: sport, beach volejbal, procházky
představa ideální dovolené: moře, sluníčko, dobré jídlo, pití a přátelé
oblíbená kniha / film: válečné filmy z 2. světové války
životní motto: „Se slušností nejdál dojdeš.“

Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Rozhodla jsem se na základní škole. Jestli mě práce bude nebo nebude bavit, jsem netušila. Výběr byl správný. Myslím si, že je to krásná a pestrá práce s uplatněním v mnoha oborech. Zároveň je ale i velmi náročná.

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?

Ano, vzpomínám, nastupovala jsem po mateřské dovolené na OCHRIP (Oddělení chronické resuscitační péče pro dospělé). Většinu kolektivu jsem znala, nebyl to žádný problém. Vracela jsem se na své původní pracoviště. Těšila jsem se.

Pracujete na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?

Po ukončení SZŠ jsem nastoupila na ARO Nemocnice neodkladné péče Malvazinky. Popravdě jsem netušila, co vše ARO obnáší, ale práce mě velmi zaujala a bavila. Dodnes si pamatuji, jak jsem se seznamovala s prací sestry na ARO a jaké jsem měla pochyby, jestli vše zvládnu.  Postupem času jsem se vše naučila. Později jsme se přestěhovali do Motola jako OCHRIP.

V době pandemie jste byla vrchní sestrou na covid jednotce pro nejtěžší ventilované pacienty, jak jste se s touto pro všechny novou situací vyrovnávala?

Přišlo to zcela nečekaně, bylo to těžké nejen pro mne, ale i pro náš personál. Když jsme se dozvěděli, že budeme KARIM - COVID, dala jsem vedoucím směn za úkol zjistit, kolik personálu nebude chtít zůstat. Postupně chodily jedna směna za druhou se slovy: “Jsme tým a my tě v tom nenecháme.“ Bylo to něco naprosto úžasného
a nečekaného. Když jsem měla pocit, že je toho moc, věděla jsem, že na to nejsem sama a to mi dodalo sílu. A za to děkuji celému týmu. Naprosto skvělá byla spolupráce s ARO, která nám „kryla záda“ a vše jsme společně zvládli.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Měl by mít sociální cítění, být empatický, umět komunikovat, ale zároveň je neopomenutelná technická zručnost. Trpělivost je naprosto nepostradatelná…

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Asi neumím říci jedno konkrétní jméno, ale vždy mě potěší, když se k nám vrací naši pacienti jen tak pozdravit sestřičky nebo pošlou přání k Vánocům. Když dají vědět, že se jim daří dobře a že zvládli svou těžkou životní situaci a dokázali se opětovně zařadit do kvalitního života.

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

Nejraději sportuji, chodím na beach volejbal, jdu se proběhnout nebo vyjedu na kole. Zároveň neopovrhnu odpočinkem a něčím dobrým k jídlu i pití s rodinou či přáteli. Důležité je mít kolem sebe fajn lidi, kteří vás nabíjí, a je s nimi legrace.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Když jsem chodila do školky, chtěla jsem být princeznou asi jako každá malá holka. Později jsem od tohoto snu upustila a vlastně ani nevím, jestli jsem toužila po něčem jiném…být maminkou…herečkou…možná i zpěvačkou. Bohužel vůbec neumím zpívat.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu? 

Dobré přátele, rodinu, legraci a umět situaci odlehčit. Nemám ráda lidi, u kterých je stále vše špatně a nic není dost dobré. Jaké si to člověk udělá, takové to má.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála? 

 Asi úplně neumím říci, kdy to bylo naposledy. Snažím se najít si každý den něco milého a vtipného, co by mě pobavilo.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Ano, určitě. Jedním naprosto úžasným vzorem je paní docentka Drábková. Nejen, že je kapacitou ve svém oboru, ale je to člověk, který celý život podporuje sestry
a zároveň jí nejsou lhostejné i jako lidé.

text: Mgr. Soňa Hájková
foto: David Černý

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY