Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Pavlína Pazderová

jméno: Pavlína Pazderová
pracoviště: Dermatovenerologické oddělení pro dospělé 
n
arozena: v Praze 
vystudovala: SZŠ Benešov u Prahy – zdravotní sestra, PSS v Brně – sestra pro péči o dermatovenerologické pacienty

představa o povolání: pomoc lidem, spokojený pacient 
nejoblíbenější činnost: procházky s vnoučaty v přírodě, luštění osmisměrek, zkoušení nových receptů v kuchyni 
nejoblíbenější jídlo: svíčková na smetaně 
představa ideální dovolené: slunce, voda, les a rodina
oblíbený film: filmy pro pamětníky, české komedie, pohádky 
životní motto: Užívej si naplno každého dne, protože nikdy nevíš, co se může během chvilky přihodit.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Stát se sestrou jsem se rozhodla již na základní škole, kdy jsme absolvovali hromadně se třídou povinné prohlídky u stomatologa a pediatra. A tak mě tato práce okouzlila. Mimo jiné i krásná uniforma sestřiček a nezaměnitelná vůně zdravotnického zařízení. Moc se mi líbila sestřička u zubaře a praktického lékaře. Jejich profesionální vystupování a chování k pacientům a jejich vždy nažehlená uniforma, mě zaujala natolik, že podání přihlášky na SZŠ byla jasnou volbou.

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?

Vzpomínám, protože to byl veliký přechod ze starší, malé ordinace do velikého a moderního zařízení. Měla jsem obavy z přílišné anonymity, neznámého a velkého množství zaměstnanců.

Pracujete na Dermatovenerologické oddělení pro dospělé. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?

Z praxe na střední škole jsem v žádném případě nechtěla pracovat na kožním oddělení. Představa stále promaštěných, nevábně vonících pacientů, nehojících se a zapáchajících ran mě vůbec nenaplňovala. Mojí představu o práci, kde budu trávit většinu času, naplňovala jako asi u většiny absolventů chirurgie. K tomuto oboru mě přivedla víceméně náhoda a potřeba přejít na jednosměnný provoz, kvůli rodině. O to více mě překvapila různorodost tohoto interního oboru. Když jsem nastoupila, měla tehdy ještě naše klinika i lůžkovou část a veliké ambulantní prostory. Neměla jsem tušení, že dermatovenerologie není jen péče o pacienty s ekzémem a bércovými vředy. To si doposud myslí i studenti, když k nám přicházejí poprvé na praxi. Pro pacienty tu máme kromě všeobecných i mnoho specializovaných ambulancí například psoriatickou, venerologickou, lymfologickou, terapii, fototerapii, korektivní ambulanci, provádíme vyšetření digitálním dermatoskopem. Máme tu ambulanci pro pigmentové névy, kde jsou dispenzarizovaní pacienti s kožními nádory, provádíme lymfodrenáže, je zde akné poradna a v neposlední řadě máme i svůj zákrokový operační sálek, který je vybaven i laserem. Provádí se zde probatorní excize, totální excize, sponování, dlahování a částečná ablace nehtů a kosmetické zákroky. Naše oddělení je zároveň i centrum pro biologickou léčbu, kde máme velké množství pacientů na této léčbě. Jsou to pacienti s psoriázou, hidradenitidou a atopickým ekzémem. Provádíme i několik výzkumných studií. Takže náš obor je velice zajímavý, kde si najde každý své. Vlastně i tu chirurgii, kterou jsem vždy chtěla dělat a dělám.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

 Je toho jistě mnoho. I když to vypadá, že se stále opakujeme, je to pro velikou psychickou i fyzickou náročnost tohoto povolání určitě: chtít se učit novým věcem, mít pro pacienta vlídné slovo – tudíž empatie je povinností, smysl pro organizaci práce, laskavost, komunikativnost – není nic horšího, než-li mlčící sestra. Já se snažím vždy přistupovat k pacientům tak, jak bych chtěla, aby bylo přistupováno ke mně, až to jednou budu potřebovat já sama.

 

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

 Je jich určitě za těch 35 let ve zdravotnictví mnoho a nerada bych na někoho zapomněla. Jsem potěšena, když pacient, který trpěl bolestmi a strachem – odchází s úsměvem a slovy, že se na nás bude těšit a v jeho očích je vidět malá jiskřička naděje v uzdravení.

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

 Jelikož jsem jako manželka, dcera, matka i babička hodně vytížená, miluji spánek. V létě miluji posezení s přáteli a rodinou pod pergolou na zahradě se sklenkou dobrého vína. A protože těch odpočinkových chvil není tolik, kolik by si člověk představoval, o to si jich více vážím a užívám.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

 I když se to bude někomu zdát zvláštní a samozřejmé, tak já jsem si přála mít svůj vlastní pokojíček a svůj vlastní psací stůl. Kdo z děvčat zažil společné soužití s bratrem tak ví, o čem mluvím:-)

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

 Univerzální recept asi neexistuje, ale pro mě je velice důležité mít okolo sebe skvělé přátele, kolegyně v zaměstnání, spokojenou a zdravou rodinu šťastná vnoučata.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

 I když mi každý den není přímo do smíchu, rozhodně nezklamou vnoučata doma, která jsou s námi ve společné domácnosti – ty mě vždy spolehlivě nabijí energií. A když je úplně nejhůře, pustím si nějakou českou komedii nebo dechovku.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Mou velikou inspirací od dětství byla a stále je naše rodinná známá a vychovatelka z družiny. Od obou jsem si pro život odnesla, že je velmi důležité myslet pozitivně, pomáhat si navzájem a hlavně klasický model rodiny, kde si všichni navzájem pomáhají a společně vyřeší i zdánlivě neřešitelné problémy a jsou tu jeden pro druhého. Za velmi důležitou vlastnost považuji zůstat za všech okolností sama sebou.

text: Pavlína Pazderová
foto: David Černý

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

This site is protected by recaptcha and the Google privacy policy and terms of service apply.

developed by MEDIA FACTORY