Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Šárka Kuchtová, Dis.

jméno: Šárka Kuchtová, DiS.
pracoviště: Kardiologická klinika 2 LF UK a FN Motol, 2. lůžková stanice
narozena: 6. 12. 1985, v Praze
vystudovala: SZŠ - obor všeobecná sestra a VOŠ - obor zdravotnický záchranář
představa o povolání: Mě by nebavila moc klidná nebo stereotypní práce. Vyhovuje mi určitý frmol, pestrost, akčnost. Je také důležité mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout.

nejoblíbenější činnost: čas strávený s rodinou, pobyt v přírodě
představa ideální dovolené: Miluji hory, takže ideální dovolená je pro mě s batohem na zádech někde v horách nebo aspoň v lesích. Nejlépe někde tam, kde potkám co nejméně lidí. Mám ráda práci s lidmi, ale o dovolené je fajn si od nich trochu odpočinout.
oblíbená kniha/film: Bohužel v poslední době na čtení ani na filmy nemám moc čas, i když knížky miluji a mám jich spoustu krásných. Tak snad je přečtu alespoň v důchodu. Ale moje nejoblíbenější kniha je jednoznačně Malý Princ a také Alchymista od Paula Coelha.
životní motto/krédo: Já se asi nejvíce v životě řídím heslem “Nic není nemožné” a také tím, že všechno lze dokázat, když si to člověk moc přeje a dá do toho všechno. Snažím se také ničeho v životě nelitovat a z každé (i té špatné) zkušenosti si něco odnést.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Já jsem chtěla pomáhat druhým už odmalička, ale nejprve jsem si přála být veterinářkou. Když mi bylo kolem deseti let, tak mě moje spolužačka přivedla do kroužku Mládeže Českého Červeného Kříže. Kromě jiného jsme se tam naučili poskytovat první pomoc a jezdili jsme na soutěže. Postupem času jsem sama začala první pomoc učit – děti i dospělé. Pomáhala jsem jako dobrovolník tělesně postiženým lidem. Takže já jsem měla o svém budoucím povolání jasno poměrně brzy, i když jednu chvíli jsem uvažovala nad tím stát se lékařkou. Ale nelituji toho, že jsem na medicínu nakonec nešla.

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?

Ano, vzpomínám, není to až tak dávno. Ve zdravotnictví sice pracuji už patnáct let, ale tady v motolské nemocnici mám zatím za sebou pět let. Když jsem sem nastupovala, byla jsem docela nervózní, jestli to všechno zvládnu, protože jsem nějakou dobu předtím pracovala v domácí péči a bála jsem se, že už jsem některé úkony zapomněla. Naštěstí je to jako s jízdou na kole – to se prostě nezapomíná. Dříve či později se do toho člověk zase dostane. První dny jsem chodila domů strašně vyčerpaná. Měla jsem pocit, že jsem úplně zahlcená informacemi. Ale naštěstí mě mezi sebe všichni přijali moc hezky a i kolega, který mě školil, byl přátelský a trpělivý.

Pracujete na Kardiologické klinice. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?

Kardiologie mě zajímala už během studia na střední i vyšší odborné škole. Fascinovalo mě srdce a jak to všechno funguje. Moje první práce pak byla v malé nemocnici na interním oddělení s kardiologickým zaměřením. O nočních jsem si sama studovala EKG křivky a hrozně jsem si přála jim porozumět. Když jsem se tedy rozhodla, že se chci vrátit z domácí péče na lůžkové oddělení, kardiologie pro mě byla jasná volba. Je to dynamický obor a líbí se mi na té práci i to, že je často potřeba rychle se rozhodovat a reagovat. Můžu tady uplatnit i dovednosti, které jsem se naučila během studia na zdravotnického záchranáře. Podle mě je tady role sestry velmi důležitá, protože může včas rozpoznat některé závažné stavy a upozornit na ně lékaře, kteří s pacientem na rozdíl od sestry netráví tolik času.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Vlastností a schopností, které by měla zdravotní sestra mít, je celá řada a myslím, že se opakují stále dokola. Pokud se někdo pro tohle povolání rozhodne, bude muset mít tu práci opravdu rád, aby u ní vydržel. A počítat s tím, že je potřeba i něco obětovat. Pokud sestřička pracuje ve směnném provozu, musí počítat s tím, že úplně normální rodinný život asi nikdy nepovede. Dá se to samozřejmě skloubit, ale vyžaduje to i určitou toleranci partnera. Pro práci zdravotní sestry je také podle mě potřeba určitá dávka pokory a ochota se celý život vzdělávat, učit nové věci. Hlavně si nikdy nemyslet, že vím všechno.

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Těch pacientů bylo určitě víc a vždycky to potěší, když odchází domů pacient, který byl s naší péčí spokojený. Nicméně vybavuji si teď jednoho starého pána, který u nás často byl hospitalizovaný a jednou mi napsal básničku. To bylo moc milé. Už je to asi rok, ale pořád tu básničku mám schovanou.

 

 

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

Já jsem člověk, který odpočívá spíš aktivně. Nejvíc energie dobiju vždycky v přírodě. Poslední dobou jsem si oblíbila vycházky o samotě. I když jsem jinak hodně společenský člověk, tak je opravdu fajn občas vyrazit i sama. Člověk má tak víc času srovnat si myšlenky a lépe vnímá všechny detaily kolem sebe. A úplně největší relax pro mě je vzít spacák a stan a vyrazit někam do lesů, přespat tam, protože to je ten nejlepší pocit svobody a volnosti, jaký znám. Ale takový dobrodruh, abych přespávala sama v přírodě, zase nejsem. Na to mám raději s sebou parťáka. A když jsem opravdu hodně unavená a nikam se mi nechce, vlezu si doma pod deku a zapálím svíčky. To mě taky dokonale uklidní.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Upřímně na to už si moc nepamatuji. Asi jsem neměla jen jeden sen, ale bylo jich víc. I teď mám stále své sny a naštěstí se mi daří si je postupně plnit. Člověk by neměl rezignovat na své sny a přání. Nikdy není pozdě si je vyplnit.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Za ty roky už jsem se docela dobře naučila bojovat se stresem, i když občas mě samozřejmě taky doběhne. Když mám těžký den v práci, tak je pro mě hodně důležité, že vím, že přijdu domů a tam na mě čeká moje rodina. Hodně mi taky pomáhá hudba. Bez sluchátek bych byla ztracená:-) Je také důležité mít kolem sebe lidi, kterým se můžete svěřit a sdílet s nimi své starosti.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Já se naštěstí směju poměrně často – se svým malým synem, s přáteli, kolegy a kolegyněmi….. V práci jsme dost veselá parta a smějeme se skoro pořád. Ta naše práce je dost náročná a smíchem si pomáháme to tam lépe zvládat.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Mým největším životním vzorem je asi můj táta. Od něj jsem se naučila spoustu věcí, které jsou pro mě v životě důležité, a máme spolu moc hezký vztah. Profesně mě inspiruje víc lidí a nechtěla bych někoho vynechat, ale jedním takovým mým sesterským vzorem je Mgr. Dana Křivská (bývalá vrchní sestra Dětského kardiocentra FNM). Přála bych si mít i v jejím věku stále tolik elánu a lásky k náročné sesterské profesi. Inspirativní je pro mě také práce pro náš motolský tým psychosociální intervenční služby. Poznala jsem tam spoustu skvělých kolegyň, kterých si vážím. 

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

This site is protected by recaptcha and the Google privacy policy and terms of service apply.

developed by MEDIA FACTORY