Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Eva Vlachová

jméno: Eva Vlachová
pracoviště: Dětská dialýza, Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
narozena: 23. 9. 1956, v Táboře
vystudovala: SZŠ v Písku, obor dětská sestra

 

představa o povolání:Pečovat o nemocné děti, dělat práci, která mě bude bavit.
nejoblíbenější činnost:Ráda vařím.
představa ideální dovolené: Miluji moře, ale ještě raději jsem na naší chalupě v Jižních Čechách.
oblíbená kniha/film: Jakákoliv encyklopedie a dobrá detektivka / Někdo to rád horké 
životní motto/krédo: Ať děláš cokoliv, dělej to, jak nejlíp umíš.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Nevím, asi jsem se s tím už narodila, odmalička jsem chtěla být sestřičkou.

Co Vás na této práci nejvíce „baví“ – dá-li se to tak říct?

Baví mě odborná práce, kterou dělám, baví mě vést kolektiv, baví mě učit a předávat zkušenosti dalším sestrám a studentům, baví mě edukovat pacienty a jejich rodiče, baví mě práce s dětmi:-)

Pracujete na Pediatrické klinice. Proč jste si vybrala právě toto pracoviště a měnila byste za jiný obor?

Já jsem si toto pracoviště a tento obor nevybrala, zřejmě mi byl osudem předurčen. Ve škole mě problematika kolem ledvin vůbec nebavila, nechápala jsem to. Při maturitě jsem si samozřejmě vytáhla otázku z nefrologie. Když jsem nastupovala do Motola, chtěla jsem pracovat na chirurgii jako sálová sestra. Vzhledem k tomu, že dětská chirurgie se měla do Motola teprve stěhovat, byla jsem přidělena na oddělení, kde se léčily převážně děti s nefrologickou problematikou.  Už jsem zůstala. Když se začalo mluvit o zřízení umělé ledviny pro děti a přišel za mnou tenkrát vedoucí lékař oddělení (tehdy ještě asistent, nyní již profesor Janda) s otázkou, jestli bych chtěla pracovat na umělé ledvině, tak jsem odmítla. Ale protože jsem se vždycky ráda učila nové věci, nakonec jsem kývla a absolvovala dvouměsíční školení na dialyzačním středisku pro dospělé na Strahově. V září 1980 jsme zahájili v Motole provoz dětské dialýzy – první v tehdejším Československu.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Nechci, aby to vyznělo jako otřepaná fráze, ale říká se, že to není povolání, ale poslání a něco pravdy na tom zřejmě bude. Mezi vlastnostmi zdravotní sestry by určitě neměla chybět trpělivost, vytrvalost, sebeovládání, dostatečné sebevědomí, pocit zodpovědnosti, chuť celý život se učit, schopnost komunikace a také  velká odolnost proti stresu

Vzpomenete si na nějakého malého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Vzpomínám si na spoustu pacientů, o které jsem pečovala, někdy je s nimi opravdu legrace, přestože je trápí různé choroby. Tak za všechny z opravdu dávné doby: Měla jsem oblíbeného pacienta, jmenoval se Pavel, bylo mu 8 let a i po propuštění z nemocnice jsme si nějakou dobu psali.  Když jsem se vdala, přišel mi od něho pohled se slovy: „Tak teď jsi mě opravdu naštvala!“

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

Nejraději relaxuji na naší chalupě v Jižních Čechách. Tam je mi dobře, tam jsem opravdu doma.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Jako dítě jsem si strašně přála mít koně.  Nikdy se mi to nesplnilo.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Nevím, zaručený recept nemám, když jsem ve stresu, musím něco dělat – vygruntuju koupelnu, vydrbu podlahu nebo si prostě dám dvě deci červeného.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Směju se ráda, mám ráda legraci. V naší práci je smích důležitý. Na našem oddělení se setkáváme se spoustou smutných příběhů a je důležité tomu smutku nepropadat. To bychom tu naši práci nemohli dělat. Je potřeba i v nemocnici si najít chvilku pro zasmání, dokážu si udělat legraci z kolegyň, ale klidně i ze sebe. Také pacienti mají raději sestřičku, která se směje.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Mojí životní inspirací byla pro mě moje babička. Byla to obyčejná venkovská žena, ale byla velmi moudrá, sečtělá a strašně hodná. Co se týká profesní inspirace, tak to byla určitě Jindra Pavlicová, která mě učila dialyzovat a byla mým vzorem dialyzační sestry.

 

text: Eva Vlachová
foto: David Černý

 

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY