Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Jarmila Hellerová

jméno: Jarmila Hellerová
pracoviště: Stomatologická klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol
narozena: 27. 12. 1936, v Náchodě
vystudovala: Střední zdravotnická škola v Trutnově

 

představa o povolání: pomáhat lidem
nejoblíbenější činnost: divadlo, sport, čas strávený s vnoučaty
představa ideální dovolené: Pro uvolnění napětí po práci a dále při možnosti cestování za hranice státu, jsem považovala za ideál mořské dálavy a hřejivé teplo jižních krajin.
oblíbená kniha/film: Ráda čtu příběhy z dávné doby (například Wilbur Smith – Řeka bohů) či detektivní situace dostihů Dicka Francise.
životní motto/krédo: Jsem přesvědčená, že lidstvo překoná stávající období napětí a svárů a přiblíží se více k nutné šetrnosti pro rozvoj přírody dalším snížením škodlivých emisí a věnuje se širšímu porozumění mezi národy a jejich názorům na lepší uspořádání společnosti.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

V mládí jsem žila v Podkrkonoší a často pobývala s vícečlennými rodinami. Jejich děti potřebovaly mnoho péče, především té zdravotní. Nejbližší odborná škola zdravotnická byla v Trutnově a byla to moje maminka, kdo mě tam přihlásil ke studiu. Po úspěšném ukončení školy jsem pracovala v OÚNZ (Okresní úřad národního zdraví, pozn. red.) Žamberku, DFN Praha, Ústavu péče o dítě v Praze - Podolí a posléze ve Fakultní nemocnici v Motole, kde jsem vystřídala několik pracovišť.

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?

První dny jsou vždy plné napětí a očekávání. Já jsem do Motola nastoupila v roce 1994, to mi bylo 57 let. Začínala jsem na LDN, na 12. stanici, před tím už jsem pracovala na LDN v Jaroměři, takže mě nemohlo nic překvapit. Ráda na ten čas vzpomínám, na 12. stanici byl dobrý kolektiv, skvělá staniční sestra.   

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Vlídnost, empatii, schopnost vcítit se do pocitů druhé osoby. Myslím, že to bohužel dnes hodně lidem chybí. Náš přístup k pacientům by měl být vždy laskavý a otevřený.

Jak se podle Vás změnila práce sestry za dobu trvání Vaší kariéry?

Ve zdravotnictví je to bohužel dnes tak, že jen málokde se to pracoviště obsadí dostatečně a to co chybí je potřeba doplnit zvýšeným úsilím těch lidí, kteří tam pracují. Dříve jsme prostě pracovaly srdcem, duší, dávaly jsme do toho všechno. Pracovaly jsme rády. Dnes jsou mladé sestřičky chytré, vzdělané, ale občas tam něco chybí…

Několik posledních let Vaší kariéry jste strávila na Stomatologické klinice, jak se Vám líbilo toto pracoviště, kolektiv?

Posledních sedm let jsem strávila v úžasném kolektivu, vyspělého personálu této kliniky. Já jsem byla až překvapená, jsou zde skutečné kapacity, skvělá organizace práce. Opravdu ta léta tady byla nejspokojenější v mém profesním životě. 

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Vzpomínám si na malého Maxmiliána, který po rozsáhlém zákroku se znovu přihlásil s ujištěním, že si zase pěkně pochutnává na housce se salámem.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Já jsem byla jedináček, ale měla jsem kolem sebe spousty kamarádů. Měli jsme party, my jsme byli třeba „Bratrstvo kočičí pracky“ a já jsem vymýšlela různé výlety, zábavu, jezdili jsme třeba do Ratibořic na třešně… Někteří rodiče tvrdě pracovali, na polích a tak podobně a tak jsem se vždycky snažila těm menším dětem pomáhat. Potřeba podpory a pomoci těm nejbližším v okolí mne motivovala.

Ve zdravotnictví jste strávila 50 let, napadlo Vás někdy, že byste chtěla být něčím jiným než zdravotní sestřičkou?

Dlouhá doba zaznamenala změny profesní práce, ale nikdy ne myšlenku odchodu k jinému oboru. To povolání mi vybrala moje maminka, ona byla hudebnice, učila muziku a musím říct, že mi to vybrala velice dobře. Já bych nemohla nic jiného dělat.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu? 

Po skončení pracovní směny se zbavuji zátěže další nezbytnou péčí o zdárný chod rodiny. Divadlo (La traviata, Don Giovanni), výstavy (například gastronomická) nebo návštěva ZOO Praha. Ze sportu plavání, lyžování a turistika.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Radost z vnoučat a přístup k řešení jejich postoje v kolektivu mě často nutí k radostnému úsměvu. Vnuk Matyáš dojíždí ke mně jen několik stanic autobusem a chce mě navštěvovat i v pátek, aby nemusel do školky.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

V životě mi byla oporou i vzorem učitelka češtiny Stanislava Tachezyová – milá, vždy s úsměvem a pomocná radou.  

 

text: Jarmila Hellerová
foto: David Černý 

 

 

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY