Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Mgr. Michaela Havlíčková

jméno: Mgr. Michaela Havlíčková
pracoviště: Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol
narozena: 24. 12.
vystudovala: Bakalářské a Navazující magisterské studium fyzioterapie na 2. LF UK
představa o povolání: první vize si nepamatuji, ale zdravotnictví mě lákalo

 

nejoblíbenější činnost: načerpávání atmosféry známých i neznámých míst, sport, poslech dobré hudby
představa ideální dovolené: cestování s odpočinkem u moře i procházkou v horách v jednom, poznávání lidí a místní dobré gastronomie a vínka
oblíbená kniha/film: Dead poets society, Předčítač
životní motto/krédo: Carpe diem, quam minimum credula postero - Horatius, Óda XI (Užij dne a zítřku věř co nejméně, pozn. red.).

Kdy jste se rozhodla, že se stanete fyzioterapeutkou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Mamka je zdravotní sestra a při výběru povolání zněla jediná rada: „Vyber si co chceš, hlavně nelez do zdravotnictví.“ :-) A tak jsem šla studovat gymnázium, dokonce humanitní vědy, ale zdravotnictví mě lákalo dál. Možná i proto, že jsem viděla, jaká pozitiva i negativa s sebou nese. Z lékařské profese mě lákala urgentní odvětví a neurologie, ale když se moje spolužačka z gymnázia přihlásila na obor fyzioterapie a bazálně mi jej představila, bylo rozhodnuto. Když o tom tak zpětně přemýšlím, vlastně jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu a co obor jako takový obnáší, ale prostě mě to nadchlo a svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.

Co Vás na této práci nejvíce „baví“, dá-li se to tak říct?

Relativní absence stereotypie. Práce fyzioterapeuta je náročná nejen po fyzické stránce, ale klade nároky i na fantazii, schopnost komparace a analýzy, neb žádný pacient není stejný. Baví mě, že svou prací mohu dosáhnout jak okamžitých tak i dlouhodobých výsledků. To má ovšem svá úskalí. V dlouhodobém horizontu je potřeba, aby se z pacienta stal partner v mém úsilí. Právě pacient je ten, kdo může potřebné změny udělat a z fyzioterapeuta se stává vlastně průvodce na cestě k jeho zlepšení. Určitou výhodu vidím také v tom, že se mohu a musím věnovat obecné medicíně. Přestože i v rámci rehabilitace existují jisté specializace, není tak moc úzce zaměřená, jako jiná odvětví medicíny. Já se například zabývám více pacienty s dysfunkcemi v oblasti pánevního dna, ale když se u téhož pacienta objeví bolest zad či symptomy patní ostruhy, umím si poradit.

Pracujete na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Proč jste si vybrala právě toto pracoviště a měnila byste za jiný obor?

V našem oboru si v zásadě můžete vybrat, zda budete pečovat o pacienty ambulantně nebo v lůžkové péči. Moje práce na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství mi umožňuje pracovat s pacienty v obou systémech. Tím, že se jedná o práci ve fakultní nemocnici, dostanou se k nám pacienti se skutečně zajímavou diagnózou a člověk se tak může dále rozvíjet, stále se něčemu novému učí. Když to vztáhnu ke své specializaci, péči o pacienty s dysfunkcemi pánevního dna, setkávám se s pacienty s inkontinencí moči i stolice, ženami s tzv. funkční sterilitou, pacienty s hlubokou pánevní bolestí, ale též s pacienty po transplantaci močového měchýře, atrézií anu atd. Záběr je neskutečně pestrý. V rámci stáže navštěvuji operační sály, jednotlivá diagnostická vyšetření a mohu tak konzultovat konkrétního pacienta s konkrétními odborníky se znalostí širšího kontextu problematiky. Pravdou je, že zejména pro nováčky, je práce na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství tvrdá. Je to vrcholové pracoviště a tak se s malými zkušenostmi setkáváte velmi často s velmi komplikovanými diagnózami. Retrospektivně vzato je to však opravdu dobrá zkušenost. Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK je část mého dětství, kdy jsem sem chodila s mojí mamkou, která je tu dlouhá léta zaměstnána. Současně je mou alma mater. Přestože finanční ohodnocení fyzioterapeutů v nemocnicích, ale vlastně i v obecném měřítku, není zrovna dobré, jsem na klinice již téměř 11 let. Důvodem je zejména výborný kolektiv, spolupráce mezi jednotlivými profesemi a management kliniky. Na část úvazku jsem zaměstnána i na jiném pracovišti, tak mohu porovnat neuvěřitelné zázemí, lidský přístup a možnost rozvoje, které se nám od našeho vedení kliniky dostává. Na druhou stranu je vidět mírná rigidita takto velkého pracoviště. To, co na menší ambulanci řešíme pružně a operativně, tady trvá roky.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Nezbytným předpokladem pro toto povolání je dobrá prostorová představivost, schopnost analýzy a manuální zručnost. S ohledem na fyzickou náročnost povolání je výhodou dobrá tělesná kondice. Neméně náročnou a zároveň důležitou součástí naší profese jsou komunikační dovednosti, schopnost dobře pacienta edukovat a citlivě zvládnout nejrůznější mezilidské situace. Málokdo si to uvědomí, ale v rámci terapie jsme často dlouhodobě v „tělesném kontaktu s obnaženým člověkem“, navíc ve chvílích, kdy ho něco trápí či bolí. Lidé jsou pak často otevřenější než například u lékaře a člověk pak musí umět situaci komunikačně dobře zvládnout.

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

S ohledem na mou specializaci je historek vcelku dost, ale ne všechny jsou interpretovatelné :-) Nicméně doteď si pamatuji na jednu pacientku, která ke mně přišla s tzv. funkční sterilitou, tedy neschopností otěhotnět. Na 3. terapii se mi svěřila, že už asi tři čtvrtě roku nemá žádný sexuální styk. Musím říct, že v tu chvíli je velmi složité udržet profesní dekórum.

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

To je velmi složité. Záleží na momentálním vytížení. Někdy si jen tak lehnu do postele a čtu si nebo si pustím dobrý film. Ale většinou je to běh, procházka s dobrou kávou v ruce nebo posezení s přáteli nad sklenkou dobrého vína a jídla. Jsem tak trochu gurmán.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Vlastně si žádný velký sen nepamatuji.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Umět říkat „ne“ a to se dělá někdy velmi těžko. Když se toho nahrne hodně, chvilku se zastavím, nadechnu se a vydechnu. Zrekapituluji si, co všechno musím udělat, vyselektuji co počká a očísluji si pořadí toho co ne.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Na kurzu Fasciální manipulace dle Stecca tento víkend. Obvykle zkoušíme jednotlivé techniky na sobě, a jelikož fyzioterapeuté jsou spolek veselý, vzniká celá řada humorných situací.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Nemám konkrétní osobu, která by byla mým životním vzorem. Inspirací jsou pro mě spíše drobnosti v běžném životě. Projevy pokory a sebekázně u opravdu významných lidí, didaktické schopnosti mnohých mých učitelů a kolegů, stejně jako nečekané gesto či úsměv zcela neznámých lidí, které potkávám denně na ulici.

 

text: Mgr. Michaela Havlíčková
foto: David Černý

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY