Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Sestry jak je neznáte: Šimon Johanides

jméno: Šimon Johanides
pracoviště: Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Endoskopický sálek
narozen: 12. 8. 1990
vystudoval: SZŠ Svitavy

 

nejoblíbenější činnost: být společně s rodinou
představa ideální dovolené: Alpy zalité sluncem
oblíbená kniha: Vražda v Orient-expresu
životní motto/krédo: Když něco děláš, dělej to pořádně!

Kdy jste se rozhodl, že se stanete zdravotní sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Již od útlého věku jsem cítil touhu pomáhat nemocným a nahlédnout do problematiky nemocného člověka. Proto když jsem se rozhodoval, co budu studovat, volba byla jasná. Bohužel po ukončení střední školy mi tehdejší rodinná situace neumožňovala dále studovat. Proto jsem nastoupil nejprve do Litomyšlské nemocnice na chirurgické oddělení. Rok strávený na tomto pracovišti byl pro mne velice cennou zkušeností a dodnes na to rád vzpomínám.

Kdy jste se rozhodl, že se stanete zdravotní sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Již od útlého věku jsem cítil touhu pomáhat nemocným a nahlédnout do problematiky nemocného člověka. Proto když jsem se rozhodoval, co budu studovat, volba byla jasná. Bohužel po ukončení střední školy mi tehdejší rodinná situace neumožňovala dále studovat. Proto jsem nastoupil nejprve do Litomyšlské nemocnice na chirurgické oddělení. Rok strávený na tomto pracovišti byl pro mne velice cennou zkušeností a dodnes na to rád vzpomínám.

Co Vás na této práci nejvíce „baví“ – dá-li se to tak říct?

Baví mě ta různorodost práce, to že jsem součástí diagnostického a intervenčního týmu, který perfektně pracuje. Endoskopické výkony jsou prostě zajímavé a nesmírně důležité pro diagnostiku a léčbu pacientů.

Pracujete na Pediatrické klinice. Proč jste si vybral právě toto pracoviště a měnil byste za jiný obor?

Byla to více méně náhoda. Po roce stráveném v Litomyšli jsem chtěl do Prahy a v té době nebylo snadné sehnat práci sestry. Neustále jsem hledal. A shodou okolností mojí sestře hlídala občas děti právě zdravotní sestřička z Pediatrické kliniky FN Motol a zmínila se, že je volné místo na gastroenterologii. Plný nadšení jsem zavítal do Motola a už jsem na pediatrii zůstal. Práce s dětmi mě naprosto nadchla a rozhodně bych neměnil. Po čase stráveném na oddělení, jsem se postupně hlouběji a hlouběji zanořoval do problematiky gastroenterologie. S tím je spojená endoskopická sekce a když mě oslovil vedoucí oddělení, jestli bych neměl zájem o práci na sálku, neváhal jsem ani vteřinu. Práce na endoskopickém sálku je pro mě tou nejlepší prací. Nesmírně mě to baví a naplňuje. V kombinaci se skvělým kolektivem a týmem nejlepších odborníků v dětské gastroenterologii chodím do práce s nadšením a radostí.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?

Je to velice náročná práce a to ve všech směrech. Proto je potřeba mít takový řekněme „balíček“ vlastností, do kterého rozhodně patří: inteligence, empatie, obětavost, vstřícnost, laskavost, odolnost, přizpůsobivost, komunikativnost, flexibilita.

Vzpomenete si na nějakého malého pacienta, který vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Vzpomínám si na spoustu dětí, které mě rozesmály. Některé děti jsou i v nemoci stále optimistické a dokážou navzdory závažné diagnóze rozesmát své okolí a udržet veselou atmosféru. Je to inspirativní a někdy bychom si měli z dětí vzít příklad.

Jak relaxujete, co je podle vás ten nejlepší odpočinek?

Nejraději relaxuji u dobrého filmu nebo knížky.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Jako dítě jsem měl spoustu snů, jak už to tak bývá. Chvíli jsem chtěl být hasičem, chvíli vojákem, lékařem, pak zase něčím jiným, ale asi nejvíce jsem chtěl být pilotem Formule 1. Obdivoval jsem řidičské umění a tehdejší souboje Schumacher vs Coulthard byly fenomenální.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Zvládání stresu je pro každého jiné, takže jako recept se to říci nedá. Pro mě je to někdy sport, jindy procházka v lese nebo relaxuji mytím auta.

 

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmál?

Jsem srdečný člověk, takže se ani jinak smát neumím. Vždy se směji od srdce a to každý den.

Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?

Rozhodně moje žena.

 

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY