Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Technologie: Magnetická rezonance

POKUD VÁS ZAJÍMÁ, JAK MAGNETICKÁ REZONANCE FUNGUJE, K JAKÝM VYŠETŘENÍM SE BĚŽNĚ POUŽÍVÁ A JAK SI STOJÍ V POROVNÁNÍ S OSTATNÍMI VYŠETŘOVACÍMI METODAMI, JSTE NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ. DOZVÍTE SE TAKÉ NA CO SI DÁT PŘED VYŠETŘENÍM POZOR.

Srdcem magnetické rezonance je velmi silný elektromagnet. Ten vytváří magnetické pole přibližně 3000 krát silnější, než běžný magnet, například na vaší lednici. Takové síly magnetického pole dosáhne za pomoci supravodiče, který musí být neustále chlazen na teplotu -269 oC. Nemusíte se ale bát, že vám bude během vyšetření zima. Uvnitř vyšetřovací místnosti a samotného přístroje je běžná pokojová teplota.

MAGNETICKÁ REZONANCE VYUŽÍVÁ SKUTEČNOSTI, ŽE VĚTŠINU LIDSKÉHO TĚLA TVOŘÍ VODA.

Pracuje tak s protony vodíku, které se chovají jako velmi malé magnety a díky jejich obrovskému množství nám tak poskytnou nejlepší možný signál k vytvoření obrazu. Během čtení tohoto článku na ně působí pouze velmi slabé magnetické pole Země, které je téměř neovlivňuje. Pokud se ale spolu s námi přemístí do magnetické rezonance, všechny protony vodíku se okamžitě přizpůsobí směru jejího velmi silného magnetického pole. Aby magnetická rezonance dokázala získat signál potřebný k vytvoření obrazu, musí jim nejdříve dodat velké množství energie. Zde hraje hlavní roli jev zvaný rezonance. Co to ale vlastně je? Možná jste někdy ve filmu sledovali scénu, kdy operní zpěvačka dlouho držela vysoký tón, až se začaly tříštit sklenice na víno. Těžko uvěřitelná situace, nicméně fyzikálně teoreticky možná. Každý předmět, včetně sklenice na víno, má svoji přirozenou frekvenci, kterou vibruje. Když se cinkne do sklenice, ozve se charakteristický zvonivý tón. Ten odpovídá její přirozené vibrační frekvenci. Pokud sklenku vystavíme zvuku o úplně stejné frekvenci (vzpomeňme na zpěvačku), dojde k její rezonanci. Sklenka začne shodně vibrovat a při dostatečné intenzitě převedené energie se rozbije.

MAGNETICKÁ REZONANCE MÍSTO ZVUKU POUŽÍVÁ RADIOFREKVENČNÍ PULZ A MÍSTO SKLENIC NA VÍNO PROTONY VODÍKU VYŠETŘOVANÉHO PACIENTA.

Strach ale mít nemusíte, radiofrekvenční pulzy způsobí pouze nepatrné zahřátí vyšetřované oblasti. Protony vodíku se dostanou do vysokoenergetického stavu a odkloní se od směru magnetického pole přístroje. Po skončení radiofrekvenčního pulzu se ale vrátí zpět do jejich původní orientace za současného uvolnění přebytečné energie. Měkké tkáně našich těl ovlivňují, s jakou rychlostí a intenzitou se tato nahromaděná energie uvolní. Cívky umístěné v blízkosti vyšetřované oblasti pak tuto energii ve formě dalšího radiofrekvenčního pulzu zaznamenají a následně je výkonný počítač zpracuje a převede do obrazové podoby. Moderní medicína se neobejde bez celé řady vyšetřovacích metod. Čím je ale zrovna magnetická rezonance unikátní? Oproti výpočetní tomografii (CT) a jiným rentgenovým metodám během vyšetření nevzniká žádné škodlivé záření.

MŮŽEME JI TAK BEZPEČNĚ POUŽÍT I K VYŠETŘENÍ DĚTÍ A TĚHOTNÝCH.

Ze všech metod nejlépe zobrazuje mozek, míchu a obecně všechny měkké tkáně, tedy například svaly, šlachy, vazy a chrupavku. Stále častěji se ale používá i k vyšetření srdce, cév, břišní dutiny a pánevních orgánů. Kromě tvaru a velikosti patologických ložisek dokáže do určité míry napovědět i o jejich chování. Příkladem může být zjištění poruchy proudění vody v místě patologického procesu (tzv. restrikce difuze). Toho se využívá k odhalení náhlé cévní mozkové příhody, zánětu nebo různých typů nádorů. Neurochirurgové mimo jiné využívají schopnosti magnetické rezonance zobrazit průběh hlavních nervových drah mozku podle převažujícího směru proudění vody a na základě těchto informací tak přesněji naplánují například operaci nádoru. Někdy můžeme mít problém rozpoznat čistě podle vzhledu, jestli je patologické ložisko nádorové nebo zánětlivé. S tím nám může pomoci magnetická rezonanční spektroskopie. Ta dokáže zjistit relativní koncentraci různých chemických látek obsažených v patologickém ložisku a pomůže tak lépe určit, o jaký typ nádoru nebo případně zánětu se jedná.

KAŽDÁ VYŠETŘOVACÍ METODA MÁ ALE I SVÉ SLABINY. NEJVĚTŠÍ NEVÝHODOU MAGNETICKÉ REZONANCE JE JEJÍ POMALOST.

Zatímco na CT je pacient vyšetřen během několika málo minut, na magnetické rezonanci trvá vyšetření nejméně čtvrt hodiny. Po celou tuto dobu by měl pacient ležet v naprostém klidu. Některá speciální vyšetření ale mohou zabrat i více než hodinu, a proto v případě náhle vzniklého život ohrožujícího stavu pacienta magnetická rezonance zpravidla ustupuje výrazně rychlejším zobrazovacím metodám jako je CT nebo případně ultrazvuk. Vyšetřovací prostor pro pacienta je na magnetické rezonanci v porovnání s CT užší a delší, což může být překážkou pro pacienty se strachem z uzavřených prostor. Během vyšetření navíc přístroj vydává hlasité zvuky, svou intenzitou srovnatelné s pneumatickým kladivem. Ty vznikají vibracemi při rychlém přepínání elektrického proudu součástmi přístroje, tzv. gradientními cívkami. Proto má každý pacient během vyšetření na uších speciální chrániče sluchu. Souhrnem tak lze říci, že vyšetření na magnetické rezonanci klade větší nároky na spolupráci pacientů. Odměnou je ale daleko podrobnější a přesnější zobrazení příčin jejich zdravotních problémů. Dále je třeba zmínit, na co si všichni musí dát během vyšetření pozor. Protože přístroj pracuje s velmi silným magnetickým polem, nesmí se do vyšetřovací místnosti dostat žádný kovový předmět, který by mohl být magnetickým polem přitahován. Každý pacient si proto před vyšetřením musí přečíst a podepsat informovaný souhlas a následně je poučen a krátce vyzpovídán personálem magnetické rezonance. Mobil, hodinky, klíče a jiné kovové předměty tak musí zůstat v převlékací kabince. Důležité je také od pacienta zjistit, jestli se v minulosti do jeho těla nemohla dostat cizí kovová tělesa. Zvláště rizikové jsou profese zabývající se obráběním kovů, při kterých může snadno odletět kovová špona a uvíznout tak v oku. V silném magnetickém poli by mohlo dojít k jejímu pohybu, zahřátí a tak poškození zraku. Stále více pacientů má ve svém těle kovové implantáty - například zubní rovnátka, kloubní náhrady, cévní stenty a srdeční chlopně. Lékař žádající vyšetření musí o těchto implantátech v těle pacienta vědět a ubezpečit se, že nejsou překážkou pro vyšetření. V případě pochyb se může vždy poradit s personálem magnetické rezonance. V naprosté většině případů se tyto implantáty vyrábějí ze slitin kovů, které magnetické pole nepřitahuje (nejsou tzv. feromagnetické). Nepředstavují tak pro pacienta žádné riziko, které by bránilo jeho vyšetření na magnetické rezonanci.

ZVLÁŠTNÍ POZORNOST JE ALE TŘEBA VĚNOVAT KARDIOSTIMULÁTORŮM.

Tyto elektronické implantáty sice nejsou vyrobeny z feromagnetického kovu, ale silné magnetické pole přístroje by mohlo narušit jejich funkci. Každý kardiostimulátor tak musí být před vyšetřením pacienta přenastaven do speciálního režimu, aby ho magnetické pole přístroje neovlivnilo. Závěrem lze dodat, že magnetická rezonance je v klinické praxi nejrychleji se rozvíjející zobrazovací metodou.

V MNOHA OBLASTECH JE V DIAGNOSTICE NEZASTUPITELNÁ A NA POLI VĚDY NEUSTÁLE POSUNUJE NAŠE POZNATKY O FUNGOVÁNÍ LIDSKÉHO TĚLA A MOŽNOSTI VČASNÉHO ODHALENÍ CELÉ ŘADY ONEMOCNĚNÍ.

text: MUDr. Lukáš Mikšík
foto: iStock, FN Motol

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

This site is protected by recaptcha and the Google privacy policy and terms of service apply.

developed by MEDIA FACTORY