Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Hydrocefalus

Hydrocefalus je termín označující nadměrné hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách. Přebytečný mok způsobuje tlak na mozkovou tkáň, a tím poškození mozku až s trvalými následky.

Funkce

Mozkomíšní mok vzniká v mozkových komorách, protéká přes mokovod do páteřního kanálu a na povrch mozku (do tzv. subarachnoideálního prostoru), kde se vstřebává do žilního řečiště.  Mozkové komory obsahují různé množství moku v závislosti na věku. Za den se celkové množství přibližně 3x kompletně obmění.

Příčiny hydrocefalu

Hydrocefalus může být způsoben jednou či několika příčinami. Tradičně se rozděluje na dva typy:

  • Komunikující hydrocefalus - způsobený nadměrnou tvorbou nebo sníženým vstřebáváním moku např. po zakrvácení, po zánětech, při cévních malformacích…
  • Obstrukční hydrocefalus - způsobený blokádou toku moku např. nádorem, krevní sraženinou, cystou…

Normotenzní hydrocefalus je zvláštní jednotkou. Vyskytuje se u starších dospělých.

Příznaky

Příznaky jsou rozdílné v závislosti na věku.

  • U kojenců mohou být příznaky nenápadné: nadměrný růst obvodu hlavičky (měření obvodu hlavičky se provádí v rámci pravidelných prohlídek u pediatra), opoždění psychomotorického vývoje, neprospívání.
  • U batolat a školních dětí se projevují mimo výše zmíněné i nevolnosti až zvracení, bolesti hlavy, nadměrná spavost.
  • U dospívajících a dospělých dominují bolesti hlavy, zvracení, rozmazané vidění, dvojité vidění, poruchy chůze a koordinace, porucha soustředění, inkontinence moči a stolice. Zvláštní jednotkou dospělých je tzv. normotenzní hydrocefalus vyznačující se klasickou triádou příznaků: porucha paměti, chůze a inkontinence.

Diagnostika

Diagnostickým cílem je zobrazení komorového systému CT vyšetřením nebo magnetickou rezonancí. U kojenců je možné využít ultrazvuk.

Doplňující vyšetření: oční vyšetření, které odhalí případné městnání; u normotenzního hydrocefalu se provádí tzv. LIT - lumbální infuzní test, který předpovídá úspěšnost zkratové operace

Léčba

Léčba hydrocefalu je pouze chirurgická. V zásadě existují dvě možné operace – ventrikulostomie III. komory a zavedení ventrikuloperitoneální zkratu.

  • Ventrikulostomie III. komory je umělé vytvoření komunikace mezi komorami a povrchem mozku. V principu mozkomíšní mok proudí uměle vytvořenou komunikací a rovnou se vstřebává do žilního systému. Tato operace je vhodná pouze ve vybraných případech, kdy potřebujeme “obejít” překážku v mokových cestách.

 

 

 

 

 

 

 

  • Ventrikuloperitoneální zkrat je implantát skládající se ze silikonových hadiček a ventilu. Operačně je hadička zavedena do mozkové komory. Druhá část systému odvádí mok přes podkoží do břišní dutiny. Ventil je umístěn za uchem a reguluje propustnost moku. V současné době se s naprostou většinou zavádí zkraty tzv. programovatelné, které lze přenastavovat magnetem přes kůži dle potřeb pacienta. Výjimečně nelze zkrat zavést do břišní dutiny. V tomto případě lze zavést zkrat do žilního systému, konkrétně do horní duté žíly, pak se jedná o zkrat ventrikuloatriální. Ojediněle lze také zavést zkrat lumboperitoneální. Jedná se o spojení páteřního kanálu s břišní dutinou.

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

This site is protected by recaptcha and the Google privacy policy and terms of service apply.

developed by MEDIA FACTORY