Jak bezpečně zacházet s léčivy?
V současné době je farmakoterapie (užívání léčiv) nedílnou součástí léčby i prevence široké škály jak akutních, tak i chronických onemocnění. Zacházení s léčivy se tak stává denním chlebem pro stále větší část naší populace. Ačkoli je tedy užívání ne jednoho, ale třeba i celé řady různých léků běžnou každodenní záležitostí mnoha z nás, je důležité mít neustále na paměti, že k léčivům je potřeba přistupovat s respektem. V případě špatného zacházení totiž mohou představovat potenciální riziko nejen pro naše zdraví, ale i pro životní prostředí.
Správné uchovávání léčivých přípravků
Většinu z nás pravděpodobně napadne, že proto, aby pro nás bylo užívání léku, ať už předepsaného lékařem či zakoupeného v lékárně bez lékařského předpisu, bezpečné, je nezbytné dodržovat předepsané dávkování. To však není jedinou podmínkou pro bezpečnou a účinnou farmakoterapii. Pod „správným užíváním léku“ se neschovává pouze dodržování doporučené dávky. Na to, zda bude mít užívání léku kýžený účinek, mají vliv mimo jiné i způsob aplikace, podávání léku ve vztahu k jídlu, další léky, které pacient užívá, a v některých případech i složení stravy.
Vedle vhodného způsobu užívání je pak pro bezpečnost a účinnost léčby rovněž zásadní i dodržování skladovacích podmínek konkrétního léčiva.
Skladovací teplota, či ochrana léčiva před slunečním zářením nebo vzdušnou vlhkostí, díky jeho uchovávání v původním obalu, jsou totiž stěžejní pro zaručení jakosti, bezpečnosti a účinnosti léčiva po celou dobu jeho použitelnosti.
Zatímco některá léčiva mohou být skladována při pokojové teplotě, tedy do 25˚C, respektive v některých případech do 30˚C, jiná vyžadují uchovávání v chladu (2-8˚C). Některá pak vyžadují ochranu před chladem či mrazem. S formulací „chraňte před mrazem“ se můžeme setkat i u některých léčivých přípravků, které vyžadují uchovávání v chladničce, a proto je vždy důležité, aby takováto léčiva byla v lednici uchovávána mimo její mrazící část, bez kontaktu s jejími stěnami. Při uchovávání léků v chladničce je pak zároveň důležité zamezit jejich kontaktu s potravinami či nápoji, které jsou v ní uloženy.
Jak již bylo zmíněno, u některých léků je kromě vhodné teploty skladování klíčová i jejich ochrana před vzdušnou vlhkostí, které je docíleno díky originálnímu obalu výrobce. U takových léků je proto zásadní, aby až do samotného užití pacientem zůstaly v těchto původních obalech uloženy a pacient si je z nich dopředu nevyndával a nepřipravoval je například do dávkovačů léků. Příkladem takového typu léků mohou být například tablety rozpustné v ústech (orodispergovatelné), které po vyjmutí z blistru při kontaktu se vzduchem nasávají vzdušnou vlhkost, rozpadají se a stávají se tak nepoužitelnými. S podobným jevem se můžeme setkat i u tablet šumivých (effervescentních), které jsou ve svých obalech v podobě tub chráněny před vlhkostí vysoušedlem (například na bázi silikagelu) umístěném v jejich víčku. Z důvodu zvýšené vzdušné vlhkosti je rovněž vhodné vyvarovat se skladování léků v koupelně.
U některých léků se mohou lišit doporučené skladovací podmínky před otevřením a po otevření primárního obalu. Můžeme se s tím setkat například u některých očních kapek, inhalátorů nebo předplněných inzulinových per, kdy zatímco pera v originálním obalu, která si pacient vyzvedne v lékárně, se až do jejich prvního použití mají uchovávat v chladničce (2-8˚C), pero které pacient aktuálně používá, už by mělo být uchováváno při pokojové teplotě (tedy do zmiňovaných 25˚C, respektive 30˚C) a v příbalových letácích některých z nich se můžeme dokonce dočíst, že uchovávání v ledničce je u aktuálně používaného pera vyloženě zakázáno. Takto při pokojové teplotě pak může být pero uchováváno a používáno většinou po dobu čtyř týdnů (konkrétní údaj je vždy uveden v příbalové informaci daného léčivého přípravku), po uplynutí této doby je nutná jeho likvidace, a to i v případě, že léčivý přípravek nebyl celý spotřebován.
Porušení skladovacích podmínek může mít u některých léků za následek jejich znehodnocení vlivem změny konzistence, k čemuž může dojít například u čípků skladovaných při příliš vysokých teplotách. U některých léků pak nedodržování doporučených podmínek skladování může vést k rozkladu obsažené účinné látky a následně tedy k jejich nedostatečnému terapeutickému účinku či teoreticky i ke vzniku potenciálně toxických rozkladných produktů, které by mohly případně poškodit zdraví pacienta. Z toho důvodu je dodržování skladovacích podmínek léků, které pacient užívá, klíčové nejen pro zajištění kýženého efektu léčby, ale také pro prevenci případných nežádoucích reakcí, které by se u něj v případě, že by s léky nevhodně zacházel, mohly projevit.
Je potřeba si uvědomit, že vhodný způsob skladování léků je potřeba řešit nejen v domácích podmínkách, ale i na cestách.
I během cestování bychom měli klást důraz na to, aby teplota, které jsou léky vystaveny, nevybočovala z doporučeného rozhraní. U většiny tablet či kapslí se skladovací teplotou do 25˚C by chvilkové vyšplhání teploty nad tuto hranici nemělo představovat větší problém, u některých léků je však potřeba hlídat její nepřekročení důsledněji, například u již zmiňovaných čípků. Cestování s léky, které vyžadují uchovávání v chladničce, může být o něco problematičtější, ne však neřešitelné. Například diabetici cestující s více než jedním inzulinovým perem, které zrovna používají, se mohou na cest vybavit chladícími pouzdry, které zajistí bezpečný převoz jejich medikace.
O správném skladování léčivého přípravku by měl být pacient vždy informován lékárníkem, který mu léčivý přípravek vydává, a v případě jakýchkoliv nejasností může tyto informace najít rovněž v příbalové informaci daného léčivého přípravku nebo na jeho obale.
Bezpečná likvidace léčiv
Pro omezení nepříznivého vlivu léčiv na životní prostředí je důležitá jejich správná likvidace. Nepoužitelné léčivé přípravky (tedy léčivé přípravky po uplynutí doby použitelnosti či léčivé přípravky znehodnocené právě jejich nevhodným uchováváním), na rozdíl od kosmetických přípravků či potravin, nepatří do komunálního odpadu.
Dle Zákona o odpadech se jedná o nebezpečný odpad a jejich nevhodné odstraňování může vést k uvolňování léčivých látek do půdy, povrchových i podzemních vod, odkud se následně mohou dostat do těl rostlin i živočichů.
Proto by pacienti vždy měli nepoužitelné léky vracet do lékárny, která je od nich zdarma převezme a následně zajistí jejich bezpečnou likvidaci, jen tak lze nežádoucímu vlivu nepoužitelných léčivých přípravků na životní prostředí předejít. Kromě samotných léků (nespotřebovaných tablet, kapslí či roztoků) je do lékárny, za účelem bezpečné likvidace, zapotřebí vracet i primární obaly léčivých přípravků, u nichž hrozí, že v nich zůstala rezidua léčivé látky (například inhalátory), i tyto zbytky léčivých látek by totiž mohly mít, při nevhodné likvidaci, na životní prostředí negativní dopad.
text: PharmDr. Veronika Halodová
foto: David Černý