Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Historie

Počátky Dětské kardiologie a kardiochirurgie

Základy moderní dětské kardiologie vybudovala na pražské II. dětské klinice, vedené Jiřím Brdlíkem a později Josefem Houšťkem, Hana Padovcová. Šlo nejen o péči nemocniční, ale i o širokou síť kardiologických poraden, tehdy především pro dětská postrevmatická srdeční onemocnění. Jejím spolupracovníkem byl Imrich Bor. V roce 1947 provedla Padovcová spolu s rentgenologem dr. Horákem a d.s. Františkou Obšilovou první katetrizaci srdce u staršího dítěte; další invazivní vyšetření se však prováděla zcela ojediněle.

V šedesátých letech začal na kardiologickém oddělení pracovat Milan Šamánek, zkušený pediatr, který si rychle osvojil invazivní vyšetřovací techniku nejen u starších dětí, ale též u kojenců s kritickými srdečními vadami. Vybudoval v rámci dětské FN na Karlově samostatnou kardiopulmonální laboratoř, poskytující tehdy dostupné diagnostické metody (katetrizace srdce, angiokardiografii, radioizotopová vyšetření a vyšetření plicních funkcí). Jeho spolupracovníky byli Alois Zapletal, Stanislav Tůma a Cyril Ruth. V roce 1967 provedl Šamánek první balónkovou atrioseptostomii u třídenního novorozence s život ohrožující vrozenou srdeční vadou (transpozicí velkých arterií). Výkon zlepšil mísení krve v srdečních předsíních a tím umožnil přežití dítěte.

V roce 1970 se v důsledku výstavby Nuselského mostu a následné likvidace nemocnice na Karlově přestěhovalo kardiologické oddělení i kardiopulmonální laboratoř do nově otevřené dětské budovy ve FN Motol. Kardiologické oddělení mělo v rámci II. dětské kliniky pouze 10 lůžek pro starší děti. Případná hospitalizace kojenců byla problematická, k dispozici byla jen příležitostná lůžka na kojeneckém oddělení. Ve stejném roce odchází do důchodu Padovcová a vedením kardiologického oddělení a ambulance je pověřena Marie Voříšková, která v té době rovněž učila na Fakultě dětského lékařství. S Voříškovou spolupracují Věra Hroboňová a Jana Goetzová.

V rámci spolupráce kardiopulmonální laboratoře a kardiologického oddělení se významně zpřesňovala diagnostika i těch nejsložitějších vad a indikace k operaci (např. v roce 1975 bylo přijato k vyšetření 175 starších dětí a 130 kojenců a novorozenců). Chyběla však návaznost na kardiochirurgii; operace se prováděly zpravidla paliativně na chirurgické klinice prof. Kafky na Karlově.

Václav Kafka ještě jako docent na klinice prof. Diviše v roce 1949 poprvé operoval vrozenou srdeční vadu u dítěte (podvaz otevřené tepenné dučeje). V roce 1954 nově vzniká Klinika dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství, jejím přednostou se stává Václav Kafka, který zde zakládá vlastní pražskou školu dětské kardiochirurgie. Jeho spolupracovníky byli Milan Brodský, Ludmila LeBreux, Bohumil Hučín, Bohuslav Fišer a Jaroslav Stark. V roce 1958 zavedl Kafka operace na otevřeném srdci s dočasnou zástavou cirkulace v hypotermii a v roce 1959 spolu s Brodským provádí první radikální operaci v mimotělním oběhu u pacienta s defektem síňového septa. V roce 1968 zahájili Hučín a Štark program kardiochirurgických operací u kojenců.

Velkým nedostatkem v péči o děti s vrozenou vadou srdce počátkem sedmdesátých let v Motole byla vzdálenost kardiochirurgie, která zůstávala na Karlově. Pacienti k operaci byli překládáni na Karlov a po operaci převáženi zpět do Motola, což bylo velmi obtížné zejména pro kojence. Z tohoto důvodu byla velmi obtížná i pooperační péče, zejména proto, že nebyla k dispozici ani jednotka intenzivní péče. Komplexní řešení přineslo až Dětské kardiocentrum.

Otevření a první roky činnosti Dětského kardiolocentra

16. května 1977 bylo ve FN Motol otevřeno Specializované pracoviště pediatrické kardiologie a kardiochirurgie (SPPKK). Vedoucím pracoviště se stává Milan Šamánek, kardiochirurgii vede Bohumil Hučín a primářkou kardiologického oddělení je jmenována Marie Voříšková. SPPKK, později přejmenované na Dětské kardiocentrum, je zcela samostatné integrované kardiologicko-kardiochirurgické pracoviště s celostátní působností. V programu má zcela nový komplexní systém péče o děti s onemocněním srdce a cév, především péči o novorozence a kojence s urgentními (život ohrožujícími) vrozenými srdečními vadami. Dokonale je propracována vzájemná spolupráce s širokým pediatrickým terénem, sítí kardiologických poraden a specializovaným centrem v Praze.

SPPKK sestávalo z kardiochirurgie, kardiologického oddělení, kardiopulmonální laboratoře a ambulance, kterou vedla Božena Zbořilová. Hučín kolem sebe soustředil tým kardiochirurgů: Bohuslava Fišera, Tomáše Hoňka, Jaroslava Špatenku, Tomáše Tláskala, Pavla Horvátha; později třeba Martina Kostelku nebo Tomáše Hájka. Na kardiologii začínali Václav Chaloupecký, Tomáš First, Jaroslav Hruda, Ivan Vislocký, Zdeněk Slavík, Jan Janoušek nebo Helena Bartáková a v kardiopulmonální laboratoři vyrostli pod Šamánkovým vedením Jan Škovránek, Stanislav Tůma, Alois Zapletal, Petr Tax, Oleg Reich, Jan Marek, Vít Rázek či Jan Šulc.

Provoz byl zahájen nejprve provizorně, lůžkové oddělení bylo dočasně v křídle 7A a společně s improvizovaným pooperačním oddělením mělo 15 lůžek. V září 1977 se počet lůžek zvýšil na 20 a teprve 1. června 1978 bylo lůžkové oddělení přestěhováno do definitivních prostor křídla 8C. Omezení lůžkové kapacity se týkalo i jednotky intenzivní péče, která místo plánovaných osmi lůžek začínala jen se čtyřmi, neboť nebyl dostatek kvalifikovaných sester.

Za první rok činnosti (od 16.5.1977 do 16.5.1978) bylo hospitalizováno 325 pacientů; přijato bylo ovšem stále více dětí k vyšetření než k chirurgickým výkonům, a to i u vad urgentních. Novorozenci byli operováni ojediněle, u kojenců byly prováděny jen paliativní výkony. Operace v mimotělním oběhu nebyly žádné, nikdo z pacientů tedy nemohl být indikován k radikálnímu výkonu. Úmrtnost vyšetřených čekajících na operaci byla vysoká, samotná operační úmrtnost nižší:

pacientipřijati k vyšetřenízemřelopřijati k operacizemřelo
novorozenci 60 27 6 3
kojenci 99 25 40 10
starší děti 50 3 70 6
celkem 209 55 116 19

Tab. 1: První rok činnosti Dětského kardiocentra FN Motol

Z přehledu je patrná výrazná převaha novorozenců a kojenců – z celkového počtu 325 pacientů bylo 205 dětí mladších než 1 rok a starších pouze 120.

Prvním pacientem přijatým 16.5.1977 byla Jana V., narozená 3.3.1976 s diagnózou ASD sec. potvrzenou radiocirkulografií (později úspěšně radikálně operována).

Prvním operovaným pacientem byla Renata S., narozená 1.7.1972, operována 15.6.1977, které Bohumil Hučín provedl podvaz otevřené tepenné dučeje.

Po více než roce (17.8.1978) provádí Hučín první operace srdce s mimotělním oběhem (R.F., uzavření síňového defektu) a od konce roku 1978 se začínají operovat v mimotělním oběhu i novorozenci a kojenci.

Koncem roku 1979 má již Dětské kardiocentrum na kontě řadu úspěšných operací s urgentními vadami s levopravým zkratem a nekorigovanou transpozicí velkých tepen. U starších dětí se operují další složité vady – Fallotova tetralogie, anomálie AV kanálu a závažné chlopňové vady.

V dalších dvou letech již zřetelně převažují operace v mimotělním oběhu, v zástavě cirkulace a hluboké hypotermii, přičemž řada operací v Dětském kardiocentru FN Motol byla prováděna poprvé v tehdejším Československu.

operacepočetzemřelo do 30 dnů[%]
v mimotělním oběhu 156 12 7,6
bez mimotělního oběhu 101 7 6,9
periferních cév 13 0 0
celkem 270 19 5,4

Tab. 2: Operační výkony Dětského kardiocentra FN Motol za rok 1981

Od té doby samozřejmě vývoj dětské kardiologie a kardiochirurgie umožnil výrazné zlepšení výsledků, a to přesto, že v současnosti se operují i nejsložitější vrozené srdeční vady, které v době, o níž vypráví tento článek, byly považovány za inoperabilní.

MUDr. Marie Voříšková

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY