DĚTSKÉ ÚZKOSTI
S dětskými úzkostmi se musí pracovat, ne je popírat
Strach, depresivní prožívání, pocit neporozumění, sebevražedné myšlenky. Děti a dospívající bojují s nárůstem úzkostných stavů. Výjimkou nejsou ani panické ataky, které u dětí probíhají trochu jinak než u dospělých, což způsobilo, že se panická porucha u dětí dříve popírala. Motolská nemocnice byla první, která v tomhle udělala průlom.
Nepříznivý fakt, že dnešní děti s úzkostmi bojují častěji, vyplývá z průzkumu Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí. Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v České republice přichází s neuspokojivými čísly. Podle průzkumu, který se týkal žáků devátých tříd, se zdá, že až třicet procent z nich trpí středně těžkou až těžkou úzkostí. Jde však o čísla, ale jak svůj stav vnímají sami žáci? Depresivní se cítí až polovina.
Velký počet případů duševního onemocnění avizuje i Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol. Kapacita padesáti lůžek je prakticky pořád naplněná. Klinika přijímá 24 hodin sedm dní v týdnu. „Nejčastějším důvodem přijetí jsou sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu,“ uvádí primářka doc. MUDr. Iva Dudová, Ph.D.. Mezi dalšími příčinami hospitalizace jsou těžké psychiatrické poruchy, jako jsou psychotické potíže, mentální anorexie, deprese a samozřejmě i úzkosti a panické ataky.
„Výskyt úzkostných poruch se dramaticky zvýšil v období koronavirové krize a přetrvával v období následných krizí – válečné (týkající se války na Ukrajině) a energetické. Přetrvává v podstatě dodnes,“ doplňuje přednosta Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol prof. MUDr. Hrdlička, CSc.. Nejčastěji jde podle něj o generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou poruchu a také o úzkostné rozlady u hraniční poruchy osobnosti, respektive disharmonického vývoje osobnosti ve smyslu hraniční poruchy osobnosti.
Dívky v úzkosti i s anorexií
Zásadní vzestup témat souvisejících s psychickou nepohodou zaznamenali i na Lince bezpečí. Psychický diskomfort se týká především úzkostných a depresivních stavů, s tím spojených myšlenek na sebevraždu, sebepoškozování. Přibývá také telefonních kontaktů ohledně poruch příjmu potravy. „Poruchy příjmu potravy se změnily v horizontu posledních třiceti let. Před sametovou revolucí byly u nás velmi vzácné. Po roce 1989, s postupným přechodem na konzumní společnost, vznikem módních časopisů s extrémně štíhlými modelkami a tlakem na školní a pracovní výkon, jsme se postupně dostali na prevalenci srovnatelnou se západními zeměmi,“ vysvětluje prof. Hrdlička.
Zajímavé je, že 80 procent pacientů na Dětské psychiatrické klinice v Motole tvoří dívky. „Důvod vidíme v sociálních sítích, zatímco chlapci hrají spíše hry,“ vysvětluje doc. Dudová a dodává, že kvůli sociálním sítím se dívky mohou srovnávat a získávat pocit, že na tomto světě nemají co dělat nebo že jsou vyčleněné.
Úzkostí je mnoho druhů a může jít například o různé specifické fobie, kdy má dítě strach z různých věcí nebo jde o sociální úzkostnou poruchu, tedy strach z interakce s ostatními lidmi a veřejného vystoupení. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje přemrštěnými obavami o budoucnost, trpící má pocit, že něco není v pořádku. Co se týče panické poruchy, jde o ohraničené záchvaty strachu tak velkého, že se chováme iracionálně. Postižení zmiňovanou poruchou prožívají návaly děsu, obavy o svůj život, pocit, že se stane něco hrozného nebo že se zblázní. U dětí je o to horší, že se příčiny paniky hůře vysledují. Právě příčinu je dobré najít, protože i když panický záchvat vypadá ošklivě, ve skutečnosti nám chce něco sdělit. U dětí to bývá přetlak a obrovská zátěž.
Když dítě přepadne panika
Linka bezpečí tak nedávno vydala desatero, jak pomoci dětem, které trpí zesílenou úzkostí. V první řadě je důležité, aby na to dítě nebylo samo. Je možné mu také do mobilu stáhnout aplikaci Nepanikař, která mu pomůže těžký stav zvládnout. Velkou pomůckou je strhnout pozornost na něco jiného, například počítání červených aut. Pokud se vám dítě dostane do paniky, nepanikařte s ním, ale buďte klidní, nicméně nebagatelizujte jeho pocity. Opravdu má strach o život, i když ve skutečnosti není v ohrožení.
Pomáhá také práce s dechem, postačí jen dech zkoumat a pozorovat. Zpravidla uvědomění si, že dech proudí, jak má, pomáhá panikáře zklidnit. Tohle jsou rady při samotném záchvatu, ale pak je nutné vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc a zjistit příčinu panických atak. „Pro léčbu pediatrické populace platí stejná pravidla jako pro léčbu dospělých, včetně stejných léků a stejného druhu psychoterapie, tj. kognitivně behaviorální terapie,“ informuje prof. Hrdlička. Úspěšnou taktikou je systematická desenzitizace, kde se učíte s nepříjemným pocitem žít a zvykáte si na to, že když vydržíte, tak se sám zmírní a vymizí.
„Léčbou jsou dále antidepresiva SSRI, a protože jejich účinek nastupuje pomalu, doplňují se pro prvních pět až šest týdnů benzodiazepinovými anxiolytiky. Z nich je nejvíc příznivých zkušeností s lékem alprazolam,“ doplňuje prof. Hrdlička.
Je nutno říct, že paniky u dětí se mírně liší od těch u dospělých. Tzv. katastrofické interpretace panické poruchy jsou schopni až starší adolescenti a dospělí. To ale neznamená, že děti panikami netrpí, jen si u nich nepředstavují, že mají infarkt, mrtvici nebo že náhle umírají. „Právě neschopnost dětí vytvářet katastrofické myšlenkové scénáře byla důvodem, proč se řadu let – z teoretických důvodů – existence panické poruchy u dětí popírala. Začala se připouštět až v devadesátých letech minulého století, tedy se třicetiletým zpožděním oproti dospělé populaci,“ vysvětluje prof. Hrdlička a dodává, že to podmínilo fakt, že motolská Dětská psychiatrická klinika byla první, která se v České republice začala juvenilní panickou poruchou zabývat. Právě přednosta prof. MUDr. Hrdlička, který přešel z psychiatrie dospělých, pochopil, že panickou poruchou trpí i děti a svou zkušenost spolu s dalšími lékaři publikoval v roce 2004 v časopise Česká a slovenská psychiatrie, což odstartovalo celorepublikové zlepšení diagnostiky.
Práce s úzkostnými dětmi vyžaduje velkou a citlivou péči. Jak ale uzavírá přednosta prof. Hrdlička, dětští a dorostoví psychiatři se vzdělávají nejprve šest let na lékařské fakultě, dále pak 4,5 roku pod vedením zkušených kolegů v předatestačním vzdělávání. „Velká většina z nás ještě absolvuje i nepovinný několikaletý psychoterapeutický výcvik a supervizi.
text: Alžběta Bublanová
citace: přednosta prof. MUDr. Hrdlička, CSc., primářka doc. MUDr. Iva Dudová, Ph.D. – Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
foto: iStock