Dobrovolnictví ve FN Motol: individuální návštěvy se zvířaty
Dobrovolnictví je nedílnou a významnou součástí Fakultní nemocnice Motol již řadu let. Pacientům i jejich blízkým přináší především podporu, možnost rozptýlení a odreagování.
Náš dobrovolnický program má mnoho podob. V tomto příspěvku bychom rádi přiblížili specifickou formu dobrovolnictví – individuální návštěvy dobrovolníků se zvířaty, které probíhají na vyžádání zdravotnického personálu.
Tyto návštěvy jsou cílené a zaměřené na konkrétní pacienty, u nichž zdravotníci vnímají potenciální přínos kontaktu se zvířetem. S požadavkem se na nás nejčastěji obracejí psychologové, ošetřující lékaři nebo fyzioterapeuti – ať už na přání samotného pacienta, nebo z vlastní iniciativy, pokud usoudí, že by přítomnost dobrovolníka a zvířete mohla mít pro pacienta pozitivní přínos.
Příklady z praxe zahrnují například pacienty, kteří nemají žádné či téměř žádné návštěvy a pociťují osamění; pacienty, kterým chybí jejich domácí mazlíček; nebo ty, kteří se obávají zákroku, a návštěva se zvířetem jim pomáhá snížit stres a odvést pozornost. U dětských pacientů jsme se opakovaně setkali se situacemi, kdy dítě odmítalo komunikovat s personálem, ale ochotněji „mluvilo se psem“, který pak pomyslně „předával zprávy dál“.
Zkušenosti z těchto návštěv potvrzují, že zvíře dokáže výrazně uvolnit napětí, prolomit bariéry v komunikaci a tam kde je běžná interakce komplikovaná.
Jedním z oddělení, kde se návštěvy se zvířaty osvědčily, je Spinální jednotka. Přestože zde působí i dobrovolníci bez zvířat, právě v tomto specifickém prostředí, kde pacienti často procházejí náročnými životními změnami, může být zahájení běžné komunikace na obyčejná témata obtížnější. Zvíře přirozeně upoutá pacientovu pozornost, čímž může odvést pozornost od zdravotního stavu a omezení. Komunikace se tak stává jednodušší a spontánnější – pacient se zajímá o zvíře, chce ho pohladit, podrbat, podat mu pamlsek nebo se o něm něco dozvědět zajímavého.
Z praxe uvádíme i případ dětského pacienta, který odmítal spolupracovat v rámci rehabilitace. Na žádost rehabilitačního lékaře byla domluvena návštěva dobrovolníka se psem, během níž pacient česal jeho srst, čímž procvičoval hrubou motoriku, a aby na pejska vůbec došáhl, byl motivován se přemístit z lůžka na židli. Návštěva samozřejmě probíhala za přítomnosti personálu, ale na tomto případu je vidět, jak může zvíře pacienta motivovat.
Pravidelné návštěvy probíhají také na oddělení NIP a DIOP, kde se často setkáváme s pacienty po tracheostomii, kde obyčejná komunikace bývá komplikovaná a pacient může být frustrován, když mu dobrovolník nerozumí. I zde přítomnost zvířete výrazně usnadňuje vzájemné porozumění – dobrovolník může hovořit o zvířeti, klást jednoduché otázky a pacient má současně možnost zvíře pohladit.
Posledním příkladem, o který se chceme podělit, může být práce s dětským pacientem, který se bál odběrů krve, absolvovat tento výkon bylo pro něj nesmírně stresující. Dobrovolník se psem dorazil již do čekárny, kde si pacient mohl se psem pohrát. Během samotného odběru pak sledoval psa, což vedlo k celkovému zklidnění. Po výkonu si pejska mohl hned znovu pohladit a pohrát si. Ze zpětné vazby od personálu pak víme, že na dalším výkonu, který ten den absolvoval, vyprávěl sestřičkám, jaký měl veselý zážitek s pejskem.
Veškeré návštěvy se samozřejmě domlouvají s personálem, abychom zachovali bezpečí pacientů a nenarušovali chod oddělení, dobrovolnicí a zvířata jsou proškolení.
Tímto článkem bychom rádi sdíleli konkrétní zkušenosti z praxe a poukázali na rozmanitost využití dobrovolníků se zvířaty. Velmi si vážíme spolupráce se zdravotnickým personálem a děkujeme za důvěru, s jakou se na nás obracíte. Pokud byste měli zájem o návštěvu dobrovolníka – se zvířetem či bez – budeme rádi, když nás kontaktujete.
text a foto: Jonáš Vejdělek, Vedoucí Dobrovolnického centra a koordinátor dobrovolníků