Canisterapie nově i na onkologii pro dospělé
6. 8. 2026
Dobrovolnický program FNMH funguje napříč nemocnicí na velkém počtu oddělení, navštěvujeme pacienty všech věkových skupin. Náš cíl a snaha je jasná, rozptýlení pacientů a odvedení pozornosti od léčby a hospitalizace.
Návštěva dobrovolníka se může zdát jako maličkost, ale pro pacienty může mít velký význam a přináší vítané zpestření náročných dnů. Dobrovolník se nezajímá o zdravotní stav, o diagnózu, neřeší zdravotní omezení, zajímá se o pacienta jako o člověka, věnuje mu pozornost, naslouchá a snaží se o smysluplné strávení času aktivitou, které se pacient chce věnovat.
Setkání může trvat jen hodinu, někdy i déle, ale v pacientech zkušenost ještě dlouho přetrvává – o návštěvě mohou radostně vyprávět personálu i své rodině a těší se na další setkání s dobrovolníkem.
Zkušenost dobrovolnice docházející se psem na dětské oddělení 5A JIP:
„Na oddělení nás velmi krásně přijal personál, vždy nás vítají s úsměvem, mají radost, že si můžou pohladit pejska.
Zároveň mi dají informaci, který pokoj je vhodné navštívit.
Velice mě překvapilo, jak i v tak náročném prostředí dokáže jedno pohlazeni pejska nebo podání mu pamlsku vykouzlit úsměv na tváři dětí i jejich rodičů. Ta čistá radost je pro mě tím největším smyslem dobrovolnictví.
Vždy je na celém oddělení vidět, že canisterapie je velmi přínosná a má i zde na onkologické JIP své nezastupitelné místo.“
Bez úzké spolupráce se zdravotnickým personálem by program nemohl fungovat. Společně nastavujeme pravidla, průběh návštěv i vzájemná očekávání a personál vždy doporučuje, kteří pacienti se mohou zapojit. Jeho role je pro hladký, kvalitní a bezpečný průběh návštěv stěžejní.
Zpětná vazba personálu Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FNMH, oddělení 5A JIP:
„Dobrovolníci na naší klinice výrazně zpestřují den nejen dětem, ale i jejich rodičům, a zároveň pomáhají navazovat lepší spolupráci mezi dětmi a ošetřujícím personálem.
Díky nim se děti cítí uvolněněji a příjemněji a mohou na chvíli zapomenout na nepříjemné pocity, protože hlavní je zábava, nikoli otázky na jejich zdravotní stav. Velký ohlas mají také zvířata vedená dobrovolníky, která nyní mohou navštěvovat přímo pokoje dětských pacientů.
Některé děti tyto návštěvy vnímají jako příjemný moment, na které se těší.“
Do budoucna bychom rádi návštěvy rozšiřovali, aby se dobrovolníci, zejména ti se zvířaty, dostali k co nejvíce pacientům a mohli chodit častěji. Vnímáme, že i tak zdánlivě malá záležitost, jako je krátká návštěva psa, je pro pacienty nesmírně hodnotná.
Dobrovolnický program postupně rozšiřujeme na další oddělení a nyní se nám nově podařila navázat spolupráce s Onkologickou klinikou 2. LF UK a FNMH pro dospělé (kam začali docházet dobrovolníci nejen se zvířaty) a zároveň naši dobrovolníci se zvířaty začali docházet na oddělení 5A JIP Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FNMH.
Proškolení dobrovolníci se svými psy pravidelně navštěvují oddělení a obcházejí jednotlivé pokoje. Psi se nechají hladit, předvedou jednoduché cviky a svou přirozenou přítomností navozují klidnější atmosféru.
Zvíře přitom hraje důležitou roli i při navazování prvního kontaktu – pacient, který by si sám od sebe příliš nepovídal, se může spontánně o zvíře začít zajímat. Dobrovolníci se zvířaty tak ideálně doplňují ty bez zvířat a společně dokážou oslovit širší okruh pacientů.
Zkušenost dobrovolnice docházející na dospělé oddělení:
„Když jsem v nemocnici s dobrovolnictvím začala, prošla jsem si různými dětskými i dospělými odděleními. Moje cesta nakonec vedla přes oddělení následné péče k nabídce začít pravidelně docházet na oddělení dospělé onkologie. Před první návštěvou jsem cítila značný respekt – o to víc mě překvapilo, jak rychle se má očekávání střetla s realitou. Rozhodně se nepotvrdilo klišé o ,depresivním‘ oddělení, kterým bývá onkologie ve veřejném prostoru často prezentována. Sestřičky mi vždy při příchodu doporučí, které pacienty navštívit – vědí nejlépe, kdo by společnost uvítal a kdo na ni má zrovna sílu. Přínos dobrovolníků vnímám v tom, že do prostředí, kde je pozornost přirozeně věnována zdravotnímu stavu, přinášíme nový prvek. Někdy stačí samotná přítomnost někoho zvenku, aby pacienti přišli na chvíli na jiné myšlenky.
Zkušenosti z návštěv se dají jen těžko zobecňovat, každá je unikátní. Postupem času jsem pochopila, že směr rozhovoru určuje pacient; mojí rolí je být tomu otevřená. Díky tomu se pokaždé dozvím něco nového – ať už jde o životní příběh, nebo debaty o rodině, práci a koníčcích. Setkání ale nemusí být vždy dlouhým vyprávěním – někdy se na sebe jen usmějeme nebo si společně zanadáváme nad denním tiskem. Dobrovolnictví mi přineslo především neobyčejně zajímavá setkání a pohledy na věc, které by mě v mé vlastní bublině pravděpodobně nikdy nenapadly.
Závěrem si velmi cením důvěry, kterou do mě pacienti vkládají. Vážím si toho, že i ve chvílích, kdy je pro ně klid a soustředění na léčbu prioritou, najdou v sobě chuť i odvahu otevřít se a věnovat mi svůj čas.“
Text a foto: Jonáš Vejdělek, Vedoucí Dobrovolnického centra a koordinátor dobrovolníků