Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Historie

Zatímco 1. klinikou založenou v Československé republice byla Bratislavská klinika, jejímž zakladatelem byl prof. Chlumský, je 1. ortopedická klinika pražské Karlovy univerzity první a nejstarší založenou ortopedickou klinikou v českých zemích. Tato klinika byla založena prof. Stanislavem Tobiáškem v r. 1927.

Prof. MUDr. Stanislav Tobiášek, první přednosta 1. ortopedické kliniky v Praze

Prof. Tobiášek se zajímal o ortopedii už od doby, kdy pracoval na chirurgické klinice u prof. Maydla a později prof. Kukuly. Své znalosti si prohloubil u prof. Langeho v Mnichově a prof. Lorence ve Vídni. První velmi cenné chirurgické zkušenosti získal za balkánských válek, kdy pracoval ve vojenské nemocnici pod vedením prof. Jedličky. Za svoji práci obdržel od krále Petra Srbského řád sv. Sáva III. stupně. Byl habilitován v roce 1909 prof. Kukulou. Za Rakouska měl bohužel mnoho nepřátel, byl označován jako "politisch verdächtig und unverläslich". Jeho navržená mimořádná profesura byla ve Vídni řadu let pozdržena. Po první světové válce byl Tobiášek jmenován mimořádným profesorem a bylo mu přislíbeno, že dostane prostory pro ortopedickou kliniku. V té době 1927 byla ortopedická klinika défacto, jedním z oddělení 2. chirurgické kliniky, které neposkytovalo dostatek možnosti a prostoru pro nově vznikající a nově se profilující obor ortopedie. Neschopné nadřízené úřady nakonec Tobiáška vyzvaly, aby vhodné prostory pro ortopedickou kliniku našel sám. Po delším vyjednávání se prof. Tobiáškovi podařilo s pomocí jeho přítele architekta Hübschmanna, který připravil zdarma plány na přebudování staré Kupecké nemocnice a zdarma sám stavbu řídil, konečně otevřít první ortopedickou kliniku v Čechách. Takto složitě, tedy vznikla skutečně samostatná první ortopedická klinika v Českých zemích, v ulici Ke Karlovu Praze 2.

Budova tzv. staré Kupecké nemocnice po přestavbě na první sídlo 1. ortopedické kliniky v Praze 2, v ulici Ke Karlovu

Klinika se zabývala zejména konzervativní léčbou vad pohybového ústrojí a její součástí byla i bandažistická a protetická dílna.

Prof. Tobiášek při práci v protetické dílně

Operačních výkonů bylo prováděno velmi málo a hlavními výkony byly osteoklazie a jednoduché tenotomie či incize abscesů pohybového ústrojí a empyemů. Po smrti prof. Tobiáška řídil krátce kliniku dr. Polívka, což bylo v r. 1933.

Zásadním přelomem v činnosti kliniky se stává konec r. 1933, kdy prof. Zahradníček byl ustanoven přednostou 1. ortopedické kliniky.

Prof. MUDr. Jan Zahradníček, DrSc.

Od tohoto roku se datuje nová éra československé ortopedie. Prof. Zahradníček je mimořádnou osobností české ortopedie a je nepochybně zakladatelem moderního operačního oboru. Prof. Zahradníček se narodil 13. 6. 1882 na Českomoravské vysočině v Mastníku, což je malá moravská vesnička jihozápadně od okresního města Třebíče. Po studiích na gymnáziu v Třebíči se rozhodl studovat Českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil 27. 3. 1909. Po promoci pracoval krátce jako externista na interní klinice prof. Thomayera, prošel i dalšími odděleními a konečně dne 1. 4. 1910 se stává operačním elévem na chirurgické klinice prof. Kukuly. Vzhledem ke svým schopnostem už 1. 10. téhož roku dostává místo asistenta. Válečné události (balkánské války) jej však vedou k činnosti ve vojenské nemocnici v Bělehradě. Za 2. balkánské války působí jako vedoucí chirurg v bulharské Sofii, kde léčí a hlavně operuje až do konce srpna 1913. Po návratu na Kukulovu kliniku však záhy vypukne 1. světová válka a Zahradníček od konce června 1914 až do konce října 1919 působí nepřetržitě jako velitel I. chirurgické skupiny prof. Kukuly na různých bojištích (u Tarnova, Gorlice, Zakliczinu, Nadbrzesse a Rozvadova). Posléze působí i v Albánii a po konci války se vrací zpět na Kukulovu kliniku. Jeho působení jako válečného chirurga přineslo Zahradníčkovi obrovské zkušenosti a poskytlo mu to, nač jeho žáci vždy s obdivem vzpomínali -schopnost rychle se rozhodovat, volit v operační technice přímočaré řešení a nejlogičtější cestu k úspěchu. Zahradníček krátce působí na brněnské Masarykově univerzitě na chirurgii prof. Petřivalského. Docentem pro obor ortopedie se stal již na klinice prof. Kukuly v r. 1921 a v r. 1923 rozšiřuje svou habilitaci z ortopedie na docenturu z celé chirurgie. V červnu 1926 povolává děkanát lékařské fakulty Univerzity Karlovy doc. Zahradníčka do Prahy. Uvolnilo se místo po zemřelém prof. Rudolfu Jedličkovi, který vedl II. chirurgickou kliniku. V r. 1931, kdy zemřel prof. Stanislav Tobiášek, se naplňuje životní poslání prof. Zahradníčka, který po krátké době, kdy kliniku - jak už jsme uvedli - řídil dr. Polívka, se stává jako řádný profesor Univerzity Karlovy jejím druhým přednostou. Prof. Zahradníček postupně rozvíjí intenzivní operační činnost a zavádí své prioritní operační techniky. Proslavil se vlastní metodou léčby vrozeného vykloubení kyčelního kloubu, je objevitelem tzv. derotačního principu v léčbě této vady, proslavil se však i operativou pakloubu, měl i vlastní zevní fixátor pro léčbu infikovaných zlomenin atd.

Další érou v aktivitě 1. ortopedické kliniky je konec 2. světové války, kdy 1. ortopedická klinika byla přemístěna do budovy bývalého Schneiderova sanatoria v ul. Na bojišti, v Praze 2.

Budova 1. ortopedické kliniky v Praze 2 v ulici Na bojišti

Zajímavé je, že kliniku tehdy předával prof. Zahradníčkovi Josef Smrkovský, který pak nedlouho po invazi sovětských vojsk v době Pražského jara jako tehdy již odepsaný politik umírá na 1. ortopedii na chondrosarkom pánve. Prof. Zahradníček řídil kliniku pevnou rukou až do své smrti do 12. 10. 1958. Jeho smrti předcházela účast na ortopedickém kongresu v Moskvě, kde měl úvodní přednášku nadšeně všemi účastníky přijatou. Bohužel však v Moskvě onemocněl a byl léčen pro údajný zánět plic. Jakmile se mu udělalo lépe, ihned odjel domů, ale bylo na něm vidět změnu. Necítil se dobře, byť na kliniku docházel pravidelně. Je pravděpodobné, že už v Moskvě měl nediagnostikovaný infarkt myokardu, na jehož recidivu a následky pak zemřel.

Profil Zahradníčkovy kliniky postihoval prakticky celé spektrum tehdy prováděné ortopedické operativy. Základem však nepochybně byla operativa vrozeného vykloubení kyčelního kloubu a jeho následků.

Prof. Zahradníček při operaci vrozeného vykloubení kyčelního kloubu

Zahradníček podporoval všechny schopné asistenty a dával jim prostor pro další rozvoj oboru. Jeho první asistent, dr. Čížek, se již zač. 50. let začal zabývat problematikou kloubních plastik, provedl řadu experimentů s použitím osakrylu jako interpoziční plastiky, zavedl operativu Judetových osakrylových čepiček i interpozičních plastik dle Austina - Moora. Kromě prvního asistenta, dr. Čížka, byl zcela mimořádnou osobností kliniky MUDr. František Stryhal, kterému ovšem komunistický režim dopřál jako maximální uznání docenturu, takže se své zasloužené profesury dočkal až po revoluci.

Prof. MUDr. František Stryhal, DrSc.

Doc. Stryhal v době svého působení na klinice byl nepochybně nejsečtělejší a v ortopedii nejvzdělanější osobností. Se svým přítelem prof. Tošovským, který byl krátce rovněž jedním z asistentů prof. Zahradníčka, napsali významné dílo "Dětské zlomeniny", které sloužilo mnoha generacím ortopédů jako základní učebnice dětské traumatologie pohybového aparátu. Z dalších mimořádných osobností 1. ortopedické kliniky je třeba jmenovat doc. MUDr. Jaroslava Slavíka, CSc., který se později stal přednostou ortopedické kliniky v Plzni, MUDr. Aleše Ondroucha, CSc., MUDr. Miroslava Lomíčka, který jako první na klinice se věnoval operativě skolióz, MUDr. Marii Benešovou, která se úspěšně věnovala konzervativní léčbě vrozeného vykloubení kyčelního kloubu s použitím biomechanického aparátku prof. Hanauska.

Prim. MUDr. Hanausek

Dalšími Zahradníčkovými žáky z této 1. éry byl prim. MUDr. Seidl, který odešel na primariát do Kladna a založil tam skvěle fungující ortopedicko-traumatologické oddělení, prim. MUDr. Lukeš, který založil a léta vedl ortopedii v Teplicích a MUDr. Procházka, který založil ortopedické oddělení v Českých Budějovicích. U prof. Zahradníčka dále krátce působili i prof. Hněvkovský - pozdější zakladatel 2. ortopedické kliniky, prof. Kubát, který po určitou dobu vedl 2. ortopedickou kliniku, MUDr. Hořák - pozdější primář ortopedického odd. v Písku, MUDr. Matějka, který později působil jako primář v Příbrami, MUDr. Miloš Kofroň - poctivý klasický ortopéd, který později působil na poliklinice na Karlově náměstí. Nelze nevzpomenout na prvního českého rentgenologa, který se cíleně zabýval diagnostikou a terapií pohybového ústrojí a který vedl RTG oddělení kliniky - MUDr. Antonína Sosnu staršího.

Společné foto prof. Zahradníčka a jeho žáků z 50. let

Posledním pravým Zahradníčkovým žákem, byl MUDr. Oldřich Čech, který se později stal přednostou a zakladatelem Ortopedické kliniky 3. LF UK na Vinohradech. MUDr. Oldřich Čech získal své ortopedické a traumatologické zkušenosti u prim. MUDr. Seidla na ortopedicko-traumatologickém oddělení nemocnice v Kladně. Již od roku 195 se aktivně účastní seminářů u prof. Zahradníčka, který jej pak přijímá na 1. ortopedickou kliniku. Jak je patrno z tohoto stručného výčtu, žáci prof. Zahradníčka pokryli odborně i geograficky veliký kus české ortopedie. Jak potvrzují všichni žáci prof. Zahradníčka byla atmosféra na klinice pozoruhodná svým přátelským duchem, který přes obrovský respekt vzbuzovaný osobností skvělého přednosty na všechny neobyčejně působila. Všichni na tuto dobu vzpomínají jako na léta, kdy jim velký šéf předával své zkušenosti a přesto jim nechával plný prostor pro rozvoj jejich osobnosti a naplňování odborných zájmů.

Po smrti prof. Zahradníčka se přednostou 1. ortopedické kliniky stal prof. MUDr. Miroslav Jaroš, DrSc.

Prof. MUDr. Miroslav Jaroš, DrSc.

Éra jeho působení je charakterizována již bohužel stoupajícím vlivem komunistické ideologie, které se prof. Jaroš už nebyl schopen ubránit. On sám byl neobyčejně vzdělaný ortopéd s rozsáhlými vědomostmi, ale operačně byl podstatně méně aktivní, než jeho předchůdce. Nebránil však schopným asistentům kliniky v tom, aby se vzdělávali a zaváděli nové metody do operačního repertoáru kliniky. V době jeho působení pracovali na klinice doc. MUDr. Emil Eis, CSc., který se po něm stal přednostou kliniky. Pracoval zde i as. MUDr. Jiří Náhoda, CSc. - později profesor a přednosta plzeňské ortopedické kliniky. Dále zde působili MUDr. Miloš Gregar, MUDr. Jan Dvořák a další výše jmenovaní přímí Zahradníčkovi žáci. Za mimořádnou osobnost této éry považujeme MUDr. Zdeňka Matějovského, který se později stal zakladatelem moderní české onkologie pohybového aparátu a jako profesor a doktor věd již po revoluci se stal přednostou kliniky ILF na Bulovce. Nelze nevzpomenout na MUDr. Stanislava Malkuse, který se stal primářem krajského protetického oddělení a jeho následníka MUDr. Bohuslava Vrbického. Nejvýznamnějším asistentem kliniky byl v té době MUDr. Oldřich Čech, CSc., který se teprve po změně politického režimu dočkal uznání, stal se profesorem, doktorem věd a měl možnost založit ortopedickou kliniky 3. LF UK na Vinohradech. Prof MUDr. Oldřich Čech, DrSc. je po prof. Zahraníčkovi nepochybně největší postavou české ortopedie. Za svého pobytu na klinice v St. Galenu u prof. Müllera a později B. G. Webera načerpal veliké zkušenosti a geniální principy švýcarské operační školy, kterou dále rozvíjel, obohatil o vlastní myšlenky a rozvinul po svém návratu u nás. Jako člen výboru ČSOT byl jmenován v roce l963 předsedou technické komise při výboru ČSOT. Jeho zásluhou se česká ortopedie dočkala velmi brzy možnosti zavést metodu stabilní osteosyntézy v léčbě zlomenin a pakloubů, ať už vnitřní či zevní fixací, a již v r. 1970 se dočkala vzniku první české náhrady kyčelního kloubu, kterou O. Čech vyvinul se svými spolupracovníky v tehdejší SONP Poldi Kladno. Prof. Čech dokázal nejenom spoluvytvořit a zajistit výrobu instrumentárií a implantátů, ale dokázal také tyto přelomové moderní metody uvést do praxe v celé Československé republice.

As. MUDr. Oldřich Čech, CSc. s MUDr. A. Sosnou jr. při převazu pacienta léčeného Čechovým zevním fixátorem pro pakloub stehenní kosti

V éře prof. Jaroše nastoupili na kliniku ještě MUDr. Vratislav Rybka a MUDr. Antonín Sosna junior, kterého si as. MUDr. O. Čech, CSc. vybral zpočátku za svého žáka a brzy za svého spolupracovníka. Na klinice působil asi 2 roky MUDr. Miroslav Slavík, který v r. 1969 získal místo asistenta ILFu a později po prof. Pavlanském převzal řízení a vedení ortopedické kliniky ILF na Bulovce a byl po habilitaci jmenován profesorem.

Prof. Jaroš byl vzhledem k věku rozhodnutím fakulty vystřídán ve vedení kliniky doc. MUDr. Emilem Eisem, CSc., který kliniku řídil od r. 1970.

Doc. MUDr. Emil Eis, CSc.

Prof. Jaroš pak v tomto roce na klinice, snad po astmatickém záchvatu, ve své pracovně zemřel. Éra doc. Eise je poznamenána bohužel politickými vlivy tzv. normalizace, pro kliniku je nepochybně veliká ztráta skutečnost, že doc. MUDr. Stryhalovi, DrSc. nebylo dopřáno kliniku řídit a že tento mimořádný ortopéd nedostal pro svou činnost zasloužený prostor. Podobně se vedlo as. MUDr. O. Čechovi, CSc., který neměl možnost v té době habilitovat a habilitace a profesury se dočkal o mnoho let později. Přesto díky své nezměrné energii byl fakticky vůdčí osobností kliniky, kde zaváděl všechny avantgardní metody, které získal při svých dlouhodobých pobytech ve Švýcarsku. V té době, jak už bylo řečeno, si vybral jako svého žáka a spolupracovníka MUDr. A. Sosnu jr., který vzhledem ke své anatomické anamnéze (byl posledním lékařským žákem prof. Borovanského) přispěl k rozvoji operačních technik i nových operačních přístupů.

Po odchodu doc. MUDr. Eise, CSc. byl přednostou kliniky ustanoven doc. MUDr. Vratislav Rybka, CSc., který záhy obhajuje doktorát věd a stává se profesorem.

Prof. MUDr. Vratislav Rybka, DrSc.

Prof. Rybka se velmi záhy zaměřil díky pomoci prof. MUDr. Stanislava Popelky, DrSc., který mu otevřel cestu, na problematiku revmatochirurgie. V té době začíná i éra spolupráce s Výzkumným ústavem chorob revmatických. Prof. Rybka po svém návratu ze studijního pobytu ve finské Heinole uvádí do repertoáru kliniky aloplastiku kolenního kloubu a hledá cestu jak pro tento implantát zabezpečit českého výrobce. Daří se mu otevřít spolupráci s podnikem Walter-Motorlet a v týmu dalších spolupracovníků vyvinout první českou náhradu kolenního kloubu Walter-Motorlet v r. 1984. Od té doby se úspěšně rozvíjí operativa další kloubní náhrady -náhrady kolenního kloubu. Nezůstává však jenom při tom, do činnosti kliniky se velmi intenzivně zapojuje MUDr. Pavel Vavřík a MUDr. Ivan Landor, s jejichž pomocí vzniká i první necementovaná náhrada kyčelního kloubu Walter-Motorlet v r. 1988. V r. 1984 odchází z kliniky tehdy doc. MUDr. Oldřich Čech, DrSc., MUDr. A. Sosna, CSc., MUDr. M. Krbec, MUDr. T. Trč a MUDr. J. Vávra a pomáhají novému přednostovi založit ortopedickou kliniku 3. LF UK na Vinohradech. Doc. MUDr. Martin Krbec, CSc. se později stává přednostou Ortopedické kliniky v Brně-Bohunicích a doc. MUDr. Tomáš Trč, CSc. se stává přednostou Ortopedické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK FNM. V r. 1986 se vrací na kliniku MUDr. A. Sosna, CSc., kterému je tehdejším děkanem fakulty prof. Pacovským přislíbena habilitace bez politických podmínek.

Po tzv. sametové revoluci dochází k řadě personálních změn na většině klinik, což se nevyhne ani 1. ortopedické klinice, kde po konkurzním řízení je přednostou jmenován tehdy doc. MUDr. A. Sosna, CSc., který po 2 letech obhajuje doktorát věd a je jmenován profesorem. Pod jeho vedením jsou rozvíjeny tradiční programy 1. ortopedické kliniky, tj. aloplastika kyčle, kolena, ramena, lokte i drobných kloubů zápěstí a ruky, revmatochirurgická problematika, artroskopická operativa a traumatologie pohybového aparátu. Vznikají nové typy náhrad kolenního kloubu - WU, SVL a WM, 2 druhy endoprotézy ramenního kloubu -ProSpon, MIL a endoprotézy zápěstí a CM kloubu palce. Je ukončen i vývoj drobných kloubů metakarpofalangeálních a interfalangeálních. Vzhledem k obtížným prostorovým podmínkám a zhoršujícímu se technickému stavu kliniky je 1. ortopedická klinika přemístěna do nových prostor v tzv. Modrém pavilonu fakultní nemocnice v Motole, kde ve velmi dobrých technických podmínkách pracuje dosud.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že 1. ortopedická klinika si léta udržovala tradici a ducha velkého zakladatele moderní ortopedie prof. Zahradníčka. Dokumentuje to i množství jeho významných přímých a nepřímých žáků, kteří na klinice získali své vzdělání a zejména určitý způsob myšlení a stali se později přednosty různých klinik a ortopedických oddělení.

 

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY