Fakultní nemocnice v Motole Fakultní nemocnice v Motole

přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

Česká dětská nemocnice

Již od roku 1891 do r. 1894 vyjednával Spolek bezvýsledně s obcí pražskou o pozemku u Slepé brány. Pomohly až přípravy na oslavy 50ti letého výročí panování císaře Františka Josefa, kdy Spolek znovu upozornil magistrát na onen pozemek a zavázal se pořídit na vlastní náklady rozpočet a plány nemocnice. Ty zcela nezištně vypracoval Ing. Karel Stark, který za tím účelem studoval pavilónový systém nemocnic v Evropě. Obecní zastupitelstvo 12. prosince 1896 rozhodlo věnovat ke stavbě jubilejní české dětské nemocnice pozemek, postavit na svůj náklad dvě budovy a zajistit sadovou úpravu. Další tři nemocniční budovy se rozhodla postavit Pražská městská spořitelna. Stavbu poslední, šesté budovy převzal Spolek do vlastní režie. Spolek se také zavázal zakoupit vnitřní vybavení, vést po 30 let správu, vydržovat nemocnici a přibrat dva zástupce obce pražské do kuratoria.

Stavba byla zahájena 27. července 1898 podle pokynů zemského zdravotního referenta MUDr. Hynka Pelce, fysika MUDr.J. Záhoře, za spoluúčasti Neureuttera, Michla, Janovského, Haasze a MUDr. Chudoby. Slavnost kladení základního kamene se konala 27. 11. 1898. Začala v 9 hodin tichou mší v kostele na Karlově, odkud se šlo na staveniště. Po písních, přednesených Hlaholem, promluvil starosta Jan Podlipný a jednatel spolku prof.MUDr. František Michl. Místo bylo vysvěceno arcibiskupem hrabětem Schönbornem. Otevření nemocnice a přesídlení své kliniky se prof. Neureutter nedožil. Zemřel ve spánku 13. dubna 1899 následkem apoplexie (krvácení do mozkové tkáně). Celé své jmění odkázal Spolku pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice a chorobince v Praze.

Česká dětská nemocnice byla otevřena 7. února 1902. Měla 270 lůžek (na konci 1. republiky již 350), ambulance pro nemoci vnitřní, chirurgické, ortopedické, infekční, oční, ušní, zubní, kožní a syfilitické. Chybělo pouze kojenecké oddělení. V jedné budově byla administrativa, ordinace a byty ošetřovatelek, ve druhé – hospodářské - byla kuchyň, prádelna a další byty, ve třetí budově byla kaple a pracovny lékařů. V největší budově byly umístěny děti s nepřenosnými nemocemi a v posledních dvou byli pacienti s infekčními nemocemi. V České dětské nemocnici byla od května 1903 umístěna dětská klinika, jejímž přednostou byl po Neureutterově smrti MUDr. Matěj Pešina. Klinika měla pronajato přízemí hlavní budovy. Vedle posluchárny tam bylo i oddělení s 30ti lůžky pro starší děti, které nemělo ani infekci, kojence nebo dětskou chirurgii. Kdo se chtěl doškolovat v dětském lékařství musel tedy projít nejen klinikou, ale celou dětskou nemocnicí a nalezincem, který však byl často opomíjen. Až po vzniku republiky se Pešinovi podařilo rozšířit kliniku na 45 a později na 55 lůžek, v roce 1923 byla zřízena 4 kojenecká lůžka a mléčná kuchyně. (Mléčné kuchyně se poprvé objevily ve Francii na začátku 90tých let 19. stol., název jim dal Dr. L. Dufour – „Gouttes de Lait“.)

V den otevření České dětské nemocnice byl jejím ředitelem profesor dermatologie Dr. Vít Janovský (1847 – 1925), primářem internista MUDr. Antonín Haasz, operatérem zakladatel dětské chirurgie MUDr. Václav Kafka.

Česká nemocnice se stala základnou pro výchovu budoucích dětských lékařů, kteří tam různými formami a za různých podmínek pracovali jako honorovaní či nehonorovaní sekundáři a asistenti. Velmi si však vážili možnosti pracovat v dětské nemocnici a seznamovat se tak se základy dětského lékařství. Do nemocnice byli přijímány děti z celých Čech a proto nemocnice uváděla do provozu další lůžka. Začala se sto třiceti ale nemohla na nápor a požadavky terénu stačit, zejména co se týkalo infekčních onemocnění, protože v té době nebylo v provozu žádné jiné infekční oddělení pro děti. Spolek, který nemocnici spravoval se až do r. 1945 potýkal s obrovskými finančními potížemi, což ale nemělo podstatný vliv na neustále se zvyšující úroveň kliniky a nemocnice. V meziválečném období byl celou dobu přednostou kliniky profesor Pešina .

Od roku 1911 zde pracoval i nesmírně skromný člověk a vynikají odborník doc. MUDr. Jiří Brdlík, který již jako docent dětského lékařství na výzvu profesora Kristiána Hynka, spolu s dalšími docenty nebo profesory, odjel 15. září 1919 do Bratislavy, aby pomohl zavést do provozu dětskou kliniku a dětské lékařství. Do Prahy se vrátil koncem roku 1930 a od 1. ledna 1931 se prof. Brdlík stal nástupcem prof. Švehly, který zemřel v roce 1929, přednostou Kliniky novorozenců, kojenců a kojných v nalezinci. Jeho spolupracovníky byli prof. MUDr. Otto Vychytil, prof. MUDr. František Luska (1888 – 1942), který kliniku dva roky po smrti Švehlově řídil, Čeněk Saitz, Helena Sýkorová a doc. Švejcar, který přišel s Brdlíkem do Prahy a byl jím již v Bratislavě habilitován. Vrchním ředitelem porodnice a nalezince byl od roku 1916 Dr. Methoděj Tille - asistent Neureuttera, spolupracovník Haaszův, člověk velmi noblesní a ušlechtilý (bratr spisovatele prof. Václava Tille).

V roce 1932 podal profesor Brdlík profesorskému sboru návrh na přejmenování Kliniky novorozenců, kojenců a kojných (umístěnou v nalezinci) na 1. dětskou kliniku, čímž se klinika v České dětské nemocnici stala klinikou druhou. Pešina odešel v roce 1932 na odpočinek a na II. dětské klinice ho zastupoval asi rok profesor Jaroslav Procházka a když se pak ujal vedení velmi moderního infekčního oddělení na Bulovce, byl jeho následníkem profesor František Luska. V roce 1934 byl Brdlík jmenován přednostou obou dětských klinik a vrátil se na svoji mateřskou II. dětskou kliniku v české dětské nemocnici. Na I. dětské klinice zastupoval Brdlíka prof. MUDr. Josef Švejcar, který byl již mimořádným profesorem a na II. dětské klinice profesor Luska. Toto personální vedení obou klinik zůstalo až do okupace v r. 1939 kdy byla universita zavřena a kliniky zrušeny a změněny na oddělení. Ke II. klinice patřilo již od dob Pešinových moderní oddělení v Masarykových sociálních ústavech v Krči, kde byly umístěny kojenci a děti do 6ti let, většinou zaostalé. Pešina tam zřídil také tzv. badací oddělení, jehož primářem byl doktor František Blažek. Ředitelem České dětské nemocnice byl po Vítězslavu Janovském od r. 1925 A.D. Haasz, který svou nemocnici velice miloval a strávil tam i většinu svého volného času. Po jeho odchodu na odpočinek byl krátkou dobu ředitelem primář Václav Kafka a po něm zcela krátce MUDr. Vilém Hüttel. V roce 1939 se vrátil ze Slovenska MUDr. Rudolf Březík, který se stal ředitelem a velice dobře si vedl.

Nemocnice, která se tyčila nad srázem Nuselského údolí, byla poměrně špatně dostupná. Hromadnou dopravu k České dětské nemocnici (kde měla v ulici Boženy Němcové konečnou), zajišťovala až od r. 1912 tramvajová linka číslo 12 (přes Staroměstské nám. do Košíř), od r. 1914 linka č. 8 (k Prašné bráně). Od 1. prosince 1938 jezdila k ČDN tramvajová linka č. 6 (od Stromovky). Dne 1. července 1966 byl provoz tramvajové trasy mezi náměstím I.P.Pavlova a Karlovem ukončen a zároveň skončil provoz linky číslo 6.

Partneři

© Fakultní nemocnice v Motole 2012. Všechna práva vyhrazena.

Odebírejte novinky (RSS)

Mapa webu

developed by MEDIA FACTORY